Dítě Boží není tak akční jako "Tahle země není pro starý", ani tak sugestivní jako "Cesta", ale tak nějak Vám toho poví nejvíc. Lidé pravděpodobně potřebují Lestery Ballardy, aby jimi mohli pohrdat a povyšovat se na ně. Ovšem pak se nemohou divit, že se jim tyto bizarní choutky vrací v podobě bizarního teroru. Když si sami vypipláte zlo, tak se Vám za to zlem odvděčí! Moc krásná a naučná kniha!

Bohužel nejsem moc nadšený, bylo to takové nijaké. Příběh je originální jen díky světu neslyšicích, který člověku trošku pootevře oči, ovšem jinak nic. Nerad hodnotím knihy negativně, má své kvality a určitě stojí za přečtení, ale teď určitě sáhnu po trošku složitějším kousku . . .

Můj první Kesey . . .a musím uznat, že tenhle chlapík bere příběh a psaní obecně hodně dopodrobna. Nikdy by mě nenapadlo, že vydržím číst ságu o dřevorubcích odněkud z Oregonu. Keseyho styl je však vtipný, poutavý a místy až neskutečně čtivý. Zpočátku mi dělalo problém zorientovat se ve směsi toho o čem postavy mluví, co si myslí a co se v tu chvíli děje někde jinde :). Nakonec si člověk stejně vždycky zvykne. S postavama začnete žít a na některých vám začne záležet. V mém případě to byl Joby a tak asi správně předpokládáte, že jeho osud mě málem odradil od dočtení knihy . . .

Před Popeleční středou jsem četl "A oslice uzřela anděla" od Nicka Cavea a tak mi začátek této knihy přišel prázdný a bezduchý, ovšem vytrval jsem a jsem za to hodně rád. Mám celkem rád literární "road movie" a cesta s Jimmym a Christy mě určitě nezklamala, ale naopak mile překvapila. Hawke navzdory svému mládí napsal dospělou vyváženou knihu protkanou moudrostí. Nemyslím moudrost nějakého mudrce či něco podobného, ale lidskou přirozenou moudrostí.

Za spoustou nechutností, svrabem, hnusem, krutostí, opovržením, zuřivostí a nesmyslnou brutalitou je schován nádherný, chytrý, moudrý, poutavý a romantický příběh. Kniha je prodchnuta propracovanou a nezvratnou myšlenkou a jasným poselstvím pro celou společnost. Ukulore není neexistujícím místem, ale jakýmkoli místem na Zemi. Navíc konec, mnohdy slabá stránka i těch nejlepších románů, je absolutně vynikající. Bravo! Bravo! Bravo!

Jelikož vím, co Roald Dahl dokáže a kam až může sahat jeho fantazie, čekal jsem určitě víc. Možná právě velké očekávání zhatilo větší nadšení z povídek. Všechny příběhy jsou čtivé, skvěle napsané (jinak to u Dahla ani nejde) a výborně vyjreslené, ovšem tak nějak mě konce Příběhů nečekaných konců nijak zvlášť nepřekvapovaly. Nejvíc se mi líbily první dvě povídky, ostatní až na výjimky z mého pohledu zabředly do průměru, nikoli žánru, ale celé sbírky.

Určitě není jednoduché psát o tak osobním a choulostivém zážitku, jaký prožil Mark. Ovšem autor se svého tématu zhostil s takovou vervou až mnohdy zamrazí. Schizofrenie je opravdu odporná nemoc . . . Pro knihy a atmosféru konce šedesátých a začátku sedmdesátých let mám velkou slabost a tenhle román rozhodně není výjimkou. Pokud by to bylo možné, rovněž bych si i dnes založil komunu a vykašlal se na současný systém. Marka Vonneguta obdivuji za to jak žil, jak se vyrovnal s těžkou nemocí a za jeho dechberoucí upřímnost! Jen jedno varování, kniha není pro čajíčky :).

Jeden jediný den na festivalu v Cannes rozložený do téměř čtyř set stran a přesto mi kniha nepřišla nudná a natahovaná, ale naopak čtivá, zajímavá, neuvěřitelně moudrá a chytrá. První román, který jsem od Paola Coelha přečetl, ovšem musím uznat, že je to velký spisovatel a určitě brzy sáhnu po jeho dalším díle. Kniha Vítěz je sám mě překvapila moudrostí, detailním popisem a příběhem postav, vysvětlením pomíjivého lesku slávy a moci, ale i řadou zajímavých informací z několika oborů, nejen z filmu, módy a showbyznysu. Všechna čest!

Sice vynikající nápad, ale nějak jsem se nemohl pořádně položit do příběhu. Momentů, kdy jsem hltal stránku po stránce bylo méně než u Programu pro přeživší, ovšem zase je v Klubu Rváčů daleko lepší konec. Proto hodnotím stejně.
VZKAZ: Hodně čtenárů tady píše, že u Palahniukových knižek schází větší či detailní psychoologie postav. Těmto čtenářům bych doporučil Dostojevského a ne Palahniuka. Chuck má spoustu jiných přednosí.

"Nepřítel státu" byl tentokrát stručný, ale nic neubral na své fantazii a moudrosti. Kurta Vonneguta obdivuji pro jeho talent, humanismus v srdci a vtip. Tato kniha je souborem všech jeho ctností životních i autorských.

Teď už je Kurt Vonnegut v nebi :D.