Naprosto parádní záležitost. Možná bych se dokázala obejít bez trošky toho patetického podkreslení, ale pasáže z Moskvy jsou tak nesmírně geniální, že nemůžu jinak než tam napálit sto procent.

Básně tohoto autora jsou skutečně neskutečné.

Trvalo mi trochu delší dobu, než jsem si zvykla na vědecký přístup k něčemu, co mi doteď připadalo jako nesmírně niterní záležitost, ale takhle knížka mi nakonec v mnohém poupravila názor.

Hra, která mě naprosto dostala. Zajímalo by mě srovnání textu s hraným divadlem, protože mi přijde, že tahle hra se snad k předvádění ani nehodí. Myšlenky pana Havla podle mě nejlépe vyniknou, když se dají na papír.

"Myslím, že květiny koupím sama". Emocionální nálož, jakou bych si přála dostat od každé knihy.

Ke knížce jsem se dostala v rámci školní četby, a byla jsem jí mile překvapena. Pojednává o spisovatelích regionu, ve kterém jsem se narodila, a z autorova stylu je velmi pěkně patrný obdiv k legendám, vedle nichž měl možnost žít. Mimo těch prchavých okamžiků, které jsou takovýmto zpracováním povýšeny na nesmrtelné, také zamrazí z "ducha doby", protože konec takových velikánů jako byli Vančura nebo Zahradníček prostě nemůže nikoho nechat chladným.

Ač je knížka vysloveně utopická (nebo se mi to tak zdá), tak patřila k mým nejoblíbenějším, co se týče mistra Jestřábovy práce. A taky, Petr Solnar je krásné jméno.

Když jsem četla tuto knihu, tak to párkrát vážně vypadalo, že si potrhám bránici naprosto nekontrolovatelným smíchem.

Vysoce atmosférický popis lidské nezdolnosti. Nejvíc se mi líbil Hlídač dynamitu.

Knihu jsem si přečetla poté, co jsem viděla Renčův film. Nechci se tady ani nijak zvlášť rozčilovat nad tím, že základní myšlenka filmu je naprosto odlišná od knihy a Koptovu vizi rozbíjí snad ve všem, v čem to jen jde, spíš bych chtěla zvolat, že kniha pro mě bylo naprosto nečekané geniální překvapení a že je škoda, že jsem se k ní nedostala daleko, daleko dřív!