Tyhle hororové pohádky jsem vždycky měla strašně ráda. No řekněte, kterému osmiletému dítěti by neučaroval například název "Ženich vrah"?

Po přečtení se mi na mysl neustále dralo slovo "nadreálné". I když si nejsem přesně jistá jeho významem a tedy ani tím, jestli by se to o Pikniku vůbec dalo říct. Ale tak nějak mi to k sobě sedí.

Knížku jsem si přečetla až poté, co jsem viděla film, a nejdřív jsem byla trochu pobouřená tím, že film se mi zdál mnohem lepší, což se často nestává. Následně jsem ale dospěla k názoru, že je absolutní hloupost tahle dvě díla srovnávat. Sice pojednávají o stejném tématu, ale naprosto odlišnými způsoby. Na knížce mi vadí její roztahanost, ne že bych měla problém přečíst něco delšího, ale v tomhle případě mi to připadalo jaksi zbytečné.

Absolutně nesouhlasím s tím, že by byl film (jestli hovoříme o tom Mannově z roku 1992) lepší než kniha. Ten tuhle psanou legendu zadupal někam do prčic. Unkas bude navěky moje platonická láska a Magua vášnivě nenáviděné alter-ego.

Klasický vinnetouovský příběh, který ještě navíc disponuje krásnými popisy nadpozemsky krásného Yellowstoneského národního parku. Alespoň podle toho, jak jej May popisuje, si myslím, že je nadpozemsky krásný, i když nevím, z jakých pramenů vycházel.

Velmi zábavné a poutavě vyprávěné povídky. Hrozně ráda jsem měla to, že démon a jeho "démonický" svět se z jeho letmých zmínek a nepřímého popisu svou podstatou vůbec neliší od toho lidského.

Velmi emotivní knížka, která ve mně zanechala zcela jiný dojem než Zemanův film. Mám ráda obojí, ale každé jiným způsobem. Kvůli noční výpravě na ples bych jako "srdcovější" záležitost asi hodnotila knihu.

Přestože se nejedná o krátké povídky, což je doména Kopyta a Mňouka, měla jsem tuhle knížku o nich asi nejraději. Dokonce jsem si ji pokusila opsat, abych si ji mohla číst neustále a nemusela si ji půjčovat z knihovny.

Zdeněk Šmíd je bezpochyby můj nejoblíbenější český spisovatel současnosti. Zrovnav téhle knížce lze krásně vystopovat všechny důvody, kvůli kterým ho tak strašně zbožňuju - bohatá imaginace, smysl pro absurdno i satiru, která se nedere na povrch, ale přesto je pod dějovou linkou naprosto patrná.

Knížka, která mi nikdy nepřipadala jako pro děti. Přijde mi ve své podstatě naprosto geniální, jedinou mou výhradou, ale naopak zase velkou, je ta poslušnost.