Bylo mi vpodstatě hodně líto, že knížka už končí, ale o tom to je, že ty silný věci někdy jen tak profrčí.

Jestli se říká, že se ženy dělí na dvě skupiny - na ty, které si představují vedle sebe na procházce za v parku mladistvého bohatého pana Darcyho a na ty, které si představují vedle sebe v posteli zjizveného mužného pana Rochestera, tak já patřím k té druhé skupině. --- Jinak v knížce nalézám pro mě velmi zajímavý způsob vyprávění - jde sice o ich-formu, nicméně tak formální a popisnou, že má člověk pocit, že se vlastně o citech a emocích vypravěčky skoro nic nedozví, jen to, co se po pečlivé úvaze a přípravě odvážila poodhalit. Kupříkladu když Rochester vezme její ruku do svých a hladí ji, ona řekne, že vzal její ruku do svých a hladil ji. Úžasné. Žádné patetické vzdechy.

Měla jsem docela problém tuhle knížku dočíst. Ze začátku mi to tak nepřišlo, ale čím víc jsem v tom byla ponořená, tím víc jsem věděla, že tohle mi tedy nesedne. Případ knihy, která mi přijde dobře napsaná, ale stejně se mi nelíbí.

Velmi temný, přelévavý, příjemný zážitek.

Pro mě zajímavější než moje první potykání s Českou povídkou - Setkání s erotikou. Pořád ale doufám, že Leonardův kabinet (který jsem dostala za vzorný prospěch ve škole) bude ještě lepší. Protože pořád to není úplně ono.

Velice, velice poctivě napsaná kniha. Jako čtenář jsem reagovala hodně emotivně... To bude prostě tím. Kdyby to byla obyčejná próza, budu se rozplývat nad způsobem vyprávění i nad odbočkami a charakteristikou postav. Což nevím, jestli je teď úplně vhodné... ale prostě si myslím, že je to velmi dobře napsaná kniha.

Zápisky starého prasáka, dalo by se říct, které končí zjihlými pohledy na nebe letících hus. Jo, jo, jo.

A potom že je ekologie a zelený způsob života nová záležitost... Jaké trauma má děcko z pláně pokryté pařezy... Jako mála jsem doma strašně chtěla mít nafukovací mochomůrky.

Asi první knížka, kterou jsem "uměla zpaměti".

Klasika o snění. Pro divné děti mého typu jako stvořená, ale nejspíš i pro ty ostatní.