Přebásněné básně? Ano. Nový pohled je nový zážitek pro posluchače/čtenáře. Kéž by bylo víc takových pokusů. Kéž by bylo víc takových básníků, jako byli Harrison, Lennon a all the lonely people...

Nutno uznat, že tahle knížka má něco do sebe, ale přesto mi chvílemi přišlo, že autor na můj vkus až moc přetočil ciferník, co se týče té dojemnosti a rodinnosti a zamilovanosti a podobně. Dopis mrtvého otce synovi je velmi intimní téma a přílišná melodramatičnost mně osobně docela dost kazí každé čtení, ve kterém ji vysleduji.

Něžná je krása žen... A úžasná je tato poezie.

Kouzlo všech Asterixových příběhu spočívá v tom, jak krásně specifisticky si dokáže dělat z lidí legraci podle jejich příslučnosti k určité skupině. A způsob, jakým si Asterix v Británii střílí z Britů je vskutku k popukání...

Jedna z mých nejoblíbenějších knih. Velmi se mi líbí puntířkářství postavy odrážející se v preciznosti literárního stylu.

Ryjeme držkou v zemi. Ryjeme, ryjeme. A čteme u toho Kryla.

Nejzajímavější čtení je o těch zbytečných lidech.

Vždycky jsem měla neutišitelnou touhu tohle přečíst gymnazijním profesorům, kteří nás nutí učit se, jak kníže Václav konal zázraky a jeho krev se po tři dny nevsákla do země a pak se vznesla nad kostel. Pan Zdeněk Šmíd tohle napsal tak dobře, že bych klidně řekla, že to takhle fakt bylo. A ani bych se tomu nedivila.

Villon je jako básník nesmírně zajímavý, do veršů obtiskuje svoji osobnost, ale hlavně názory, a to se čte velmi dobře.

Od třetí do páté třídy na základní škole jsem žila prakticky jenom z Hobita. Návštěva u Medděda nebo elfů v Temném hvozdu patřila mezi mé absolutní favority.