Naše životy jsou truchlivé jak pláč...

Víťa ví, o čem mluví.

Až na dřeň.

Nic není dobré nebo špatné, ale přemýšlením se nám tak jeví.

Kniha, která ve mně vzbudila bouři emocí tím, jak mě rozčílila a vyvedla z rovnováhy. Zbytek udělal můj vlastní život. Ale i to je umění.

Naprosto fantastická kniha. Pohled pod pokličku, s jakou už se nikdy vařit nebude.

Udělala jsem osudovou chybu v tom, že jsem knihu začala číst, potom jsem si dala pauzu (během které jsem dělala milion dalších věcí včetně čtení jiných knih) a teprve potom jsem se k Sofii vrátila. Při následujícím čtení jsem měla pocit, jako kdyby mě někdo nutil sedět na srazu spolužáků po dvaceti letech se třídou, do které jsem nikdy nechodila.

Čtení nic moc, ale sledovat inscenaci, to bylo nad moje síly. Takže ve výsledku ještě díky za to čtení.

Poměrně zábavné, jednoduché čtení. Jde jedním uchem dovnitř, druhým ven.

V mnoha ohledech mi čtení připadalo lepší a přínosnější než koukání na samotné filmy.

No co bych psala. Trávit děti je sice kruté, ale něco se s nimi dělat musí.