Tomuto básníkovi na působivosti velmi ubírá český překlad. Originál je originál.

Napsáno stylem, kterým zbožňuju. Potom je každá chybička marná, mně se to prostě líbí.

Když jel Vítek do Prahy byla knížka, kterou jsem svého času uměla zpaměti. Dostala jsem to na rozloučenou ve školce a strašně mě bavilo poslouchat, jak se Vítek topí v peřině a tak.

Knížka, ve které jsem začala v půlce tušit, jak to dopadne, ale stejně jsem ji nedočkavě toužila okamžitě dočíst.

Krásná je parafráze na Havrana v Burtonově krátkém filmečku Vincent... http://www.youtube.com/watch?v=fxQcBKUPm8o

Zajímavé, spíš než horor mi to připomínalo realistický román. Ale tak poutavě napsaný, že mě ho skutečně moc bavilo číst.

Pecka doprostřed čela, špinavá a opravdová.

K této knížce mám téměř milenecký vztah, proto vše, co o ní řeknu, jsou vášnivé nesouvislé výkřiky.

A proto se nikdy nedávej ptát, komu zvoní hrana. Zvoní tobě.
Robert Jordan je lhář. Tvrdí té dívce, že ji miluje, a přece k ní jeho myšlenky zalétnou jen tehdy, pomyslí-li na fyzickou touhu. Ona ho miluje. Chce být s ním, chce být jím, odhalila se mu úplně. On považuje její lásku za samozřejmost. Když je Maria s ním, slova lásky mu plynou ze rtů tak snadno, on nad nimi ani nepřemýšlí a jak často vyslovuje to trapné králíčku. Ano, řekne jí jednou, dvakrát, třikrát, čtyřikrát králíčku a tím je to odbyto, tím on prokázal, jak hluboký je jeho cit, a ona mu teď bude sušit střevíce a vytřepávat spací pytel. To ne, on jí řekl, ať ho sroluje, vytřepávat ho začala sama.

Autor musí Robertovi Jordanovi stranit, dává mu výmluvy a argumenty, jež vypadají rozumně. Je to hrozný člověk, povrchní a chladnokrevný a slouží republice. Byla to nejspíš správná věc, jediná správná věc, co udělat, jestli chtěl vycházet ze svým svědomím, ale proč se potom choval, jako by žádné neměl, proč žertoval s cikánem a nezastřelil Pabla, Pabla, který byl z celé knihy nejvíce sympatický, protože měl ten správný druh strachu jako ona, Pabla, kterému by jako jedinému přála smrt, aby konečně unikl z té nesmyslné války.

Ale oni to nevěděli, že je nesmyslná, oni nevěděli, že republika padne. Oni doufali, že položí své životy za svoji revoluci a ta ve své svátosti porazí každého, kdo by se jí chtěl postavit. A já četla knihu o válce, která bude prohraná, zatímco bych moc chtěla sednout a napsat vše, na co jsem myslela, jak moc mě štve Robert Jordan s tím svým králíčku a jak moc se mi ta kniha líbí, i když bych na ni mohla nadávat celé odstavce a celé hodiny a ani se nezastavit, jak moc mi přijde zbytečné něco dalšího psát, když všechno už bylo napsáno.

První povinná četba do školy, u které se nicméně smíchy potrhám, kdykoliv do ní nahlédnu. Jak já jsem toužila žít tenhle život, posílat si vzkazy v krabici od doutníků, hrát si na seníku, létat na pohrabáčích...

Během čtení této knihy jsem měla pocit, že se se mnou dějí stejné fyzické změny jako s titulní hrdinkou.