Četla jsem asi ve třinácti a do dneška mi v hlavě rotují útržky textu a jednotlivé scény. Neskutečně silná, temná atmosféra s filozofickým přesahem. Další výborná fantasy, která si s přehledem vystačí bez elfů.

Jakkoli nejsem úplně zapálený fanoušek crossoverů, tak tady je střetávání a upravování postav z dobových, vzájemně nesouvisejících románů uděláno tak výborně, že Mooreovu Minu Murrayovou začnu asi mít mnohem raději než tu Stokerovu.

Neinvenční, nezábavný, neftypny.

On je to dost podobný případ jako s Posledním pokušením (které je ovšem dle mého jak myšlenkově hlubší, tak lépe napsané) - než si člověk zvykne na styl, díky kterému se kniha ze začátku jeví až nesnesitelně pánbíčkářsky (Bůh a oddanost jemu je tu jednoduše brána jako něco samozřejmého) a prokouše se k onomu sdělení, chvíli to trvá.

Pro toho, kdo se zajímá o naše dějiny a v době oposmlouvy ještě tahal kačera (můj případ) absolutní nutnost. První více méně nezaujatý a objektivní historický popis 90.let, Taberyho autorství kvalitu zaručuje už samo o sobě.

Pokud vás spíš než životopisy umělců (WIKIPEDIA) zajímají veliké, kvalitně vytištěné reprodukce, tak tohle je ta správná volba. Bonbonek na konec: dvě stránky ohlasů na Da Vinciho díla.

Ve špatném slova smyslu intelektuální: koncept (jakkoli se mi může zamlouvat) ze Sirén trestuhodně čouhá na úkor postav, příběhu a nakonec i vypravěčského řemesla. Nedokázala jsem se do toho ponořit.

On Kunderův "intelektuální román" mívá tu nevýhodu, že v něm není moc místa pro postavy a dialogy znějí mnohdy jako vykonstruované promluvy kavárenských povalečů. Někde se ta skrytá životní pravda vyloupne v plné kráse (Nesnesitelná lehkost bytí), někde jen tak vykoukne zpoza rohu (Totožnost).

Hodně náročné na čtení (ani typografická úprava tomu nepomáhá, neb při praktické absenci odstavců se doslova nemáte čeho "chytit"), ale zároveň myšlenkově nesmírně bohaté a atmosférické; když si čtenář celý ten boj mezi přírodou a člověkem a člověkem a jeho nitrem dá dohromady, napadne ho, že takhle nějak musí vypadat peklo. A Coppolova Apokalypsa je definitivní důkaz, že aby byla filmová adaptace věrná, nemusí (nesmí) kopírovat.