Dobré čtivo, ale jako zachycení těch drobností života a dobové atmosféry to začne fungovat žel bohu až v závěru.

Není překvapivé, že ta nejzajímavější, nejobsažnější a nejbohatší na fyzikální informace (což lama mého typu vždy ocení) je část "Neexistují". První 2/3 možností jsou jen špatně sepsané snůšky těch samých argumentů.

Přiznám se, že smysl téhle knížky mi trochu uniká, protože nejde (a kvůli aktuálnosti událostí ani nemůže jít) o objektivní náhled na historii a zároveň tím, že se Tabery soustředí čistě jen na volbu prezidenta, moc neřeší tu nastolenou otázku "co má vlastně prezident dělat". Nicméně tak vytříbený styl a analytický talent spolu se schopností dávat věci do souvislostí tu má z novinářů málokdo.

Docela chápu, proč kritika Den trifidů ve své době moc nebrala: on totiž nese místy až nesnesitelně moc prvků romantizujícího šestákového braku (hrdinný Bill a sexbomba Josella jsou už svými jmény předurčeni k rozmnožování řad lidstva usilovným pářením). Neff se při pasní Tmy asi hodně inspiroval Wyndhamovými naturalistickými popisy dezorientované společnosti. Na o 50 let starší Válku světů to nemá ani omylem (i když myšlenka, že k rozvratu naší křehké společenské struktury stačí pouhá ztráta zraku, je převratnější než Wellsův předpoklad, že i troubící Marťani jsou na nás krátcí), ale postapo je to stále luxusní. A hlavně je to důkaz, že dílo o vzbouřených kytkách nemusí být automaticky dementní (zdravím Shymalana).

Asi moje nejoblíbenější z celé edice. Překvapivé je, že je to přes zjednodušování docela spolehlivý zdroj informací. No a ty ilustrace s černohumornými, cynickými vtipy...prostě knihy mé rané puberty.

První setkání se Zeměplochou a musím žel bohu konstatovat, že Pratchettův humor mě moc nebere. Ale zapojování vědy do příběhu a vědecké komentáře jsou fajn.

Můj nejoblíbenější český básník.

To mně se Brumbálovy poznámky zase zamlouvaly (asi už jsem zblblá z té akademiky komentované literatury, co furt čtu), a to hlavně proto jak jakoby mimochodem navazují na to, co známe z knih o HP; příběh a postavy. Viz Brumbálova poslední slova "Čarodějové i mudlové v sobě nesou prokletí touhy po moci: kolik z nich by dokázalo odolat 'hůlce osudu'? Kdo by byl po ztrátě milované osoby schopen zapudit pokušení kamene vzkříšení? Vždyť i já, Albus Brumbál, bych se nejsnáze vzdal neviditelného pláště, což jen dokazuje, že přes všechnu svou inteligenci jsem právě takový hlupák jako všichni ostatní." No a jak my víme, neviditelný plášť byl taky jediná relikvie, které se Brumbál skutečně a bez cukání vzdal :-))

Na téhle knížce není to nejdepresivnější, jak jsou všichni v naprosté prdeli a není pro ně sebemenší naděje, že by se mohlo něco změnit, ale že v tomhle zobrazení se pozná velká spousta z nás.

Vynikající postavy (Jessie a Cassidy rulují), originální svět, ale příběh samotný za mnoho nestojí.