Pátá hora

Jedna z mála knih, kterou jsem po prvních pár stránkách zavřela a už znovu neotevřela. Pana Pavla Zajíce si moc vážím, ale náboženskými moudry v této knize se nemám zájem prokousávat.

Dlouho mi trvalo než jsem se do ní začetla, ale konec všechno vynahradil.

On je to dost podobný případ jako s Posledním pokušením (které je ovšem dle mého jak myšlenkově hlubší, tak lépe napsané) - než si člověk zvykne na styl, díky kterému se kniha ze začátku jeví až nesnesitelně pánbíčkářsky (Bůh a oddanost jemu je tu jednoduše brána jako něco samozřejmého) a prokouše se k onomu sdělení, chvíli to trvá.

Souhlasím s předchozími komentáři, pro českého čtenáře jde opravdu o hodně nezvyklé čtení a skoro bych snad knihu také odložila, ale avizované poselství na konci jsem nechtěla propásnout.

A mně se to naopak líbilo. Jasně Coelho víru napasuje do každé své knížky a ne každému to může být po chuti, což chápu (taky chápu to, že to nebude oblíbený autor všech) :) . Ale vzhledem k anotaci děje, se to dalo čekat předem. Takže tomu rozčarování nad touto knížkou prostě nerozumím. Když pominu výše zmiňované pasáže, tak příběh byl dobrý, spousta myšlenek v knize ze života, které vážně donutily k zamyšlení a pointu nakonec jsem nečekala. Víc než příběh samotný na mě zapůsobily opravdu některé myšlenky ( ne ty týkající se víry, ale ty, které se týkaly člověka a lidského života).