Těžko tuhle knihu známkovat jako celek, pravdou ovšem je, že v mém případě k vyššímu hodnocení výrazně přispívá povídka V kráteru po bombě. V doslovu tomu říkají politpunk, myslím. Těžko ovšem říct, jestli jakýkoliv jiný punk by byl tak vtipný...

Asi takhle: ty "nudné" scény, kdy autor popisuje s nestandartní podrobností obyčejné věci - kusy oděvu, jídlo, toaletní potřeby a tak podobně - mají v celkové kompozici románu své opodstatněné místo. Stejně jako je tam mají brutální vraždy. Jedno s druhým tvoří kompaktní literární celek, který - pokud samozřejmě není nahlížen příliš realisticky, ale pouze coby absurdní parafráze reálných možností - má jednak určitou výpovědní hodnotu a rovněž je zajímavý z hlediska účinků na čtenáře. Čímž chci říct asi to, že většina jich bude mít po přečtení nejspíš velmi zvláštní pocity, rozhodně odlišné od těch, které vzbuzují jiní světoznámí a veleúspěšní autoři svými bestselery.

Uznávám, že Survivor může být vynikající a velmi objevný pro ty, kteří stále ještě považují současnou euroamerickou civilizace za vrchol všeho stvoření. Pardon, Stvoření. Z knihy naprosto ostentativně čiší frustrace, zmatení a hnůj pod blyštivými pozlátky. Jenže bohužel až příliš ostentativně a prvoplánovitě, marně by zde čtenář hledal např. hlubší psychologii postav - vlastně chybí jakákoliv jejich psychologie. Co se týče použitého jazyka - stavím se za to, že čtenáři není třeba se podbízet a používat běžnou (pokud možno co nejjednodušší) mluvu jenom proto, že "v běžných dialozích taky nepoužíváme pro slovo VELKÝ pokaždé jiný výraz..." Nehledě na to, že osoba vychovaná v podmínkách uzavřené náboženské komunity pravděpodobně nebude používat "běžnou" mluvu - ale třeba se mýlím.
Nicméně autorova fantazie se zdá být poměrně originální a se smyslem pro absurdní detaily (celý příběh je vlastně hnán maximálně ad absurdum), což se dá ocenit. Škoda, že jsem tohle dílo nečetl před nějakými 10 lety, určitě by se mi v té době líbilo mnohem víc.

Prastaré mystérium vyřešeno - no konečně!

Drama? A sakra, Perdido to bralo jako veselou instantní polívku uvařenou nejspíš z Bratrů Karamazových...

Knihu tuto těžko jest hodnotiti, neb není člověku věku dvacátého prvního možno poznati všecky události, osoby a jiné detaily, kt. jsouť v polemikách často uvedeny, leč jen málokdy vysvětleny. To byvše řečeno, vyplyne pak, že hodnotiti lze pouze smysl pro humor, s jakým jsou br. Demlem obhajovány myšlenky pravého sokolství proti prospěchářskému a mocenskému pokrokářství.

No prostě je to jako hodnotit debatu na Britských listech. Tedy jenom principiélně, kvalita je pochopitelně někde zcela jinde.

No ano, "primitivní" dětské syžety - nezbytná to část Poeho chladného kalkulu při tvorbě tak emotivních děl,-)

Perdido naprosto sdílí nadšení.

Your milk is my wine
my silk is your shine

Než květnaté elegie, raději tyhle dva nesmyslné - a právě proto poetické - řádky.

K této knize by Perdido s dovolením ocitovalo jednu z básní Kotoslava Zdymadla:

Svět plný strádání a zloby,
rozbitá ramena kloubů doby;
barvy a tvary šílenství a běd
nezdravé jako sulfurový květ

Svět plný skvělosti a jasu,
naděje jako konstrukt času;
moře tichých tyrkysových dní
s vlnami krásy nevšední.

Svět jako nekonečná inspirace;
báseň ze světa utkaná -
zrcadlo Lidí, Boha i Satana.

Jaká je potom marná práce
když básník drze a beze studu
nezrcadlí než rozbitou svou hubu.

Devadesáti devíti procentům zneuznaných mladých géniů by tyhle texty zůstaly v šuplíku a bohatě by se jimi bavilo géniovo okolí.
Je to tak trochu zábava na způsob drog - šňupnete si, zasmějete se, po nějakém čase znova a zase a je to pořád stejné, snad jen s tím rozdílem že u povídek Petra Měrky není nutné časem zvyšovat dávky a stejně tak nehrozí předávkování, návyk a všechny ty nepříjemnosti. Proto raději tohle než kokain.