Uznávám, že Survivor může být vynikající a velmi objevný pro ty, kteří stále ještě považují současnou euroamerickou civilizace za vrchol všeho stvoření. Pardon, Stvoření. Z knihy naprosto ostentativně čiší frustrace, zmatení a hnůj pod blyštivými pozlátky. Jenže bohužel až příliš ostentativně a prvoplánovitě, marně by zde čtenář hledal např. hlubší psychologii postav - vlastně chybí jakákoliv jejich psychologie. Co se týče použitého jazyka - stavím se za to, že čtenáři není třeba se podbízet a používat běžnou (pokud možno co nejjednodušší) mluvu jenom proto, že "v běžných dialozích taky nepoužíváme pro slovo VELKÝ pokaždé jiný výraz..." Nehledě na to, že osoba vychovaná v podmínkách uzavřené náboženské komunity pravděpodobně nebude používat "běžnou" mluvu - ale třeba se mýlím.
Nicméně autorova fantazie se zdá být poměrně originální a se smyslem pro absurdní detaily (celý příběh je vlastně hnán maximálně ad absurdum), což se dá ocenit. Škoda, že jsem tohle dílo nečetl před nějakými 10 lety, určitě by se mi v té době líbilo mnohem víc.

Asi takhle: ty "nudné" scény, kdy autor popisuje s nestandartní podrobností obyčejné věci - kusy oděvu, jídlo, toaletní potřeby a tak podobně - mají v celkové kompozici románu své opodstatněné místo. Stejně jako je tam mají brutální vraždy. Jedno s druhým tvoří kompaktní literární celek, který - pokud samozřejmě není nahlížen příliš realisticky, ale pouze coby absurdní parafráze reálných možností - má jednak určitou výpovědní hodnotu a rovněž je zajímavý z hlediska účinků na čtenáře. Čímž chci říct asi to, že většina jich bude mít po přečtení nejspíš velmi zvláštní pocity, rozhodně odlišné od těch, které vzbuzují jiní světoznámí a veleúspěšní autoři svými bestselery.

Těžko tuhle knihu známkovat jako celek, pravdou ovšem je, že v mém případě k vyššímu hodnocení výrazně přispívá povídka V kráteru po bombě. V doslovu tomu říkají politpunk, myslím. Těžko ovšem říct, jestli jakýkoliv jiný punk by byl tak vtipný...