Ta knížka se mi hodně líbila. Ženský element je tam sice cítit, ale moc nepřekáží. Doporučuji přečíst, když si myslíte, že jste na tom špatně. Autorčiny postavy na tom často bývají ještě hůř. Navíc na ně doléhá i minulost, které se nelze nijak zbavit. Očekávání, které jsem měl - tedy že mi kniha navodí pocit chtít zmizet, se částečně naplnila. Nebyl jsem to ale já kdo chtěl zmizet, nicméně jsem to občas přál některým postavám. Aby mohly jednoduše zmizet a odhodit tu tíhu. Souhlasím s jedním z předchozích komentářů - v poslední povídce se mi hlavní postavy Hanka a Helenka také pletly, ale myslím si, že autorka je tak pojmenovala záměrně. Má to asi něco symbolizovat...

I Pawlovská a Černý jsou Češi a i oni něco vypovídají o našem národu. Pro mě je moc zajímavé vědět, jak se na Čechy dívají v zahraničí, zejména v katolickém Polsku...

Oproti Mein Kampfu, který jsem měl z akademického zájmu také možnost přečíst a který je v českém překladu až na úplný začátek nezáživnou a nudnou četbou, jsou Turnerovy deníky napsány poutavou formou převážně popisující guerillovou válku mezi "Organizací" a "Systémem". Ideologické pasáže jsou zde co se rozsahu týče celkem omezené. Právě pro tuto poutavou formu považuji knihu za mimořádně nebezpečnou. Vyhlazování nebílého obyvatelstva za každou cenu, sabotáže, teroristické útoky a nukleární válka totiž sotva jsou tou správnou cestou, kterou by se mělo lidstvo vydat, nemyslíte?

Od Murakamiho jsem četl Norské dřevo a tak jsem čekal mnohem víc. Tento příběh mě příliš nezaujal. Líbilo si my vykreslení atmosféry noci a nočního Tokia. Tím se Murakami trefil. Spící Eri mi naopak nic neříkala a ty fáze s pohybující se kamerou byly úplně mimo. Takže celkové takové nemastné neslané, i když sem tam člověk aspoň objeví nějaké náznaky podobnosti s velmi kvalitním Norským dřevem.

Místy mi ta kniha připomínala Mistra a Markétku od Bulgakova. Celkově je to dobré, o něco větší přidanou hodnotu to má pro lidi, kteří znají Brno. Oceňuji autorovu práci s češtinou. Občas je to úchylné (např. rukavičník nebo tvorové stvoření z biologického odpadu lidí). Co hodně nechápu je oslovení "mé milé čtenářky". To bych moc rád věděl proč všechny čtenáře takto oslovuje, je za tím předpoklad, že dílo budou číst jen ženy nebo je to něco jiného? Tu část kde se Hynek Kočka vyrovnává se strýcem skoro ke konci románu si autor mohl odpustit, nezapadá tam a přijde mi to násilné, naopak pasáže s poručíky a Malým Mukem se mi líbily a těšil jsem se na ně. Celkově tedy jak už jsem psal dobrý počin, na českou literaturu dokonce velmi dobrý počin

Tíha, to je ten pocit, který ze stránek knížky tryská hlavně na začátku. Nejvíc se mi "líbily" pasáže příprav pana Mundstocka na transport do koncentračního tábora (takové hezky pošetilé, připravovat si zavazadlo do vlaku, na konci jehož cesty čeká smrt - ale to je přesně Fuks) hltal jsem je jedním dechem. Ta kniha je schizofrenní, jde hodně do hloubky psychiky člověka, ale neopomíjí nastavit zrcadlo době, ve které se odehrává. Velice dobrý počin!

Jak už tu bylo napsáno, ten příběh byl zajímavý, děj měl spád, ale co mi tam nesedělo, byly ty rádobykonverzace mezi autorem a postavou (detektivem a spisovatelem) psané kurzívou. Vůbec se mi to tam nehodilo

Na to, že se to odehrává v gulagu, tak je to napsané tak, že člověk má chvílemi pocit, že se tam vlastně lidé mají dobře (až na tu zimu a práci). Ve srovnání s nacistickými tábory určitě. To obchodování a všelijaké šmelení v táboře mi trošku připomíná Krále krysu.

Velmi podrobné. Člověk si udělá obrázek nejen o událostech v Mnichově roku 1972, ale i o širokých okolostech, které mu jak předcházely, tak následovaly. Oceňuji podrobnou bibliografii a vyhledávání podle hesel.

No tak název nelhal. Opravdu PRASÁCKÁ kniha. Docela žasnu, jak může mít někdo takovou fantazii. Zpočátku to člověka (pokud není příliš velký slušňák - ti jsou znechuceni rovnou tak jako tak) celkem baví, protože je to něco jiného originálního, co ještě nezná (moje první kniha od CH.B.), ale ke konci mi přišlo, že už se víceméně opakuje. K dobru mu příčítám, že prasečinky většinou nepoužívá samoúčelně a také to, že z něj cítím, že to píše tak, jak by to doopravdy vyjádřil. Nemám rád, když je někdo naoko slušný, přitom to v něm "křičí" falší. To raději hezky takhle přímo, od podlahy.
Kvituji také to, že je to soubor krátkých příběhů, takže se čtení dá hezky rozkouskovat na dvě stanice metrem, další na jízdu po eskalátoru a další na šest minut tramvají :)
Při čtení narazíte i na Kafku, Dubčeka a na rok 1968 v Praze. A místy se i zasmějete (např. já se smál scéně s Francouzem a Italem)
Kdo jste od něj ještě nic nečetl, tak doporučuji. Je to přinejmenším zajímavé, ten jeho styl.