Jeden den Ivana Děnisoviče

Povinná četba pro všechny voliče KSČM... :-)

Svědectví o proměně lidských hodnot a důkaz, že člověk může štěstí objevit téměř kdekoliv.

Tuto knihu jsem četla v době totality, jako přísně zakázanou a u mě dobře schovanou.

Perfektní kniha. Přes všechny útrapy působí velmi optimisticky.

Drsný příběh, těžko hodnotit. Když jsem to četla, byla jsem zhnusená tím prostředím a tou dobou...

Působivá kniha, působivé prostředí, působivý hlavní hrdina. 85%

Hodně zajímavě podaný příběh; tím, že autor netlačí za každou cenu na pilu dosahuje nakonec mnohem silnějšího efektu. Rozhodně stojí za přečtení, už jen tím stylem jakým je napsán.

Není to kniha, kterou bych s gustem přečetla znovu. Na druhou stranu musím uznat, že Nobelovku získala právem. Má myšlenku tak nádherně skrytou uprostřed naprosto jednoduše napsaného příběhu, že při dočtení jsem beze slova snad půl hodiny zírala do stropu.

Z téhle knihy mi běhal mráz po zádech, i při vzpomínce na ní. Kdo přežil gulag musel mít skutečnou odvahu a chuť žít, já bych nedal ani rok.

Na to, že se to odehrává v gulagu, tak je to napsané tak, že člověk má chvílemi pocit, že se tam vlastně lidé mají dobře (až na tu zimu a práci). Ve srovnání s nacistickými tábory určitě. To obchodování a všelijaké šmelení v táboře mi trošku připomíná Krále krysu.

Velmi silná jednohubka. Zvláštní na tom je, že navzdory prostředí, ve kterém se odehrává, vyznívá chvílemi veskrze pozitivně. Zejména mne zaujala radost hlavního hrdiny z dobře vykonávané práce, o radosti z ulovení další porcičky jídla nemluvě. Inu, že by skutečné hodnoty?