Od Steinbecka jsem četl vynikající Toulavý autobus a také Hrozny hněvu. Oproti nim mě kniha Na Plechárně moc nezaujala. Ne že by byla vyloženě špatná, ale prostě to nebylo top. Nejvíc se mi líbí postava Li Čonga. A parádní je ta pasáž s prvním mejdanem a žábami :)

Za mě docela slabé, nebo lépe řečeno průměrně. Pár moudrých myšlenek tam je, ale kazí to naprosté bizarnosti, které by se nikdy nemohly stát, nevím proč v tom příběhu jsou, protože do něj nijak nezapadají...

Gerta byla ještě o něco lepší, tady bylo pár momentů, kde to působilo trochu "uměle", ale to neznamená, že tahle kniha nepatří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy četl. V kontextu české literatury je to úplná špička. I když je leccos fikce, tak je vidět, že Kateřina strávila hodně času bádáním, rešeršemi a že se na ta místa podívala a s pamětníky mluvila.

já bych to nadšení až tak nepřeháněl. Knížka to není špatná, ale místy mi to přijde už takové násilné. Jako by chtěl autor být za každou cenu vtipný, překvapivý atd. Samozřejmě jen místy, celkově je ten nápad dobrý a ta forma je originální, to ano. Dávám 80 %

Zatím nejslabší, co jsem od Soukupové četl, ale to neznamená, že to je špatné. Je to takové hodně„ženská“ kniha. Vztahová a o tom, co se ženě honí v hlavě + hrozně moc alkoholu. První cca třetina mi přišla nevýrazná, dost věcí se tam opakovalo, pak ta knížka nabrala drive *SPOILER* to byla ta pasáž jak otěhotní a řeší, zda si dítě nechat nebo ne - místy jsem měl pocit, jak se jí všechno v životě sypalo, že ta knžka nemůže skončit jinak než sebevraždou *KONEC SPOILERU* tak tahle část byla hodně čtivá, závěr mi přišel takový neurčitý, nevýrazný a to je škoda

Je to sice vtipné (párkrát jsem se smál dokonce nahlas), ale humor je často nenáročný a prvoplánový. Takže taková spíš oddychovka...

Orwell je ještě o něco hlubší, ale tohle je taky propracované. Líbí se mi, jak měl Huxley už v roce 1931! promakanou vizi moderního světa prošpikovaného technologií + koncept predestinace. Druhá polovina knihy mi přijde silnější, příběh tam dostane drive, i když těch pár filosofických pasáží o bohu si mohl autor odpustit. Každopádně dobrá kniha, která donutí k zamyšlení. Jako třetí do party s dvojicí 1984 a Fahrenheit 451 je to nutnost.

Vynikající sci-fi podobného ražení jako Orwellův 1984. Nejvíce na tom oceňuji zrcadlo nastavené přetechnizované společnosti. Líbí se mi také Bradburyho schopnost vykreslit atmosféru (opravdu jsem si ty noci, spadané listí, hvězdy atd. dokázal živě představit). Taky se mi líbí jeho schopnost popsat technické výstřelky doby. Telestěny, Mechanického Ohaře, Salamandra atd., na to musel mít opravdu dobrou fantazii. Naopak ten závěr mi přišel takový nedotažený. Ale je to jednoznačně jedna z nejlepších globálně známých knih, které mají nějakou myšlenku a nejsou určeny jen k zábavě, ale především podněcují přemýšlení...

Vynikající. Tím spíš, že se tyhle věci opravdu staly, i když tenhle konkrétní příběh se stát nemusel. Velmi silné. Jeden takový zkažený život máme v rodině (vlastně tři v rámci jednoho jak přes kopírák) - ti lidi v tom byli z velké části nevinně...semlela je doba...Ještě že žijeme v dnešní době, tehdy to muselo být krušné...Před Kateřinou Tučkovou klobouk dolů...

Tahle knížka byla podle mě přínosem hlavně pro Formánka. Muselo mu dát práci to napsat a muselo ho to pořádně nakopnout k další práci. Každopádně z jeho díla je to podle mě asi nejslabší (nečetl jsem Jaguára). Náznaky hlubokých myšlenek tam sice jsou, ale je to takové nedotažené...Možná jsem ale jen ovlivněný tím, že to prostředí léčebny trochu znám...Dost dobře ovšem nechápu, že úspěšný a vzdělaný člověk jako on, otec od rodiny, člověk se znalostí domorodých kultur na Siberutu, propadne chlastu. Závislost si zjevně nevybírá. Každopádně mu držím palce, aby se už nikdy nenapil a napsal další špičkové knížky jako byla Mluviti pravdu nebo Prsatý muž a zloděj příběhů...