Afterdark

Další skvělá a neobyčejná Murakamiho kniha ^_^
Většinou jsem slyšela, že se lidem líbí méně než Norské dřevo, ale u mě to je naopak.

Četl jsem Afterdark, Kafka na pobřeží a Norské dřevo, a to u mě vyhrává.

Murakami se pomalu začíná stávat jistotou, která mne nikdy nezklame. Afterdark je trochu jiný než předchozí tři knížky, ale pořád si zachovává tu těžko popsatelnou atmosféru, díky které jsou všechny ty příběhy skvělé. Líbilo se mi, že autor trochu ubral na depresi a přidal humor, naopak absence nějaké hlavní postavy (aktéři jsou si víceméně rovni) mi trošku chyběla. Celkově ale knížku musím hodnotit jednoznačně kladně.

První kniha,kterou jsem od tohoto autora četla. Hrozně se mi líbila a tak se chystám na jeho Na jih od hranic, na západ od slunce. Snad nezklame :)

Afterdark je rovněž moje první kniha od Murakamiho (po předchozích zklamáních z knih od Abeho velmi osvěžující...). Kniha se četla hezky nejen kvůli své tenkosti, ale mě osobně se líbí lidské příběhy na pozadí noci. Takové filmy či knihy jsou nejlepší, ale narazím na ně jen někdy. Téma potřeby komunikace je skvělé - zamklká Mari a její sestra Eri jsou pro mne krásným exemplářem, na kterých to lze ukázat. Od první do poslednís stránky jsem se nenudila a ačkoli, koukám, převládá tvrzení, že tohle je odlišná kniha než jiné autorovy výtvory, přeci jen jsem jako prvočtenářka spokojená. A určitě budu i nadále.

I když tato kniha nepatří k jeho nejlepším, stejně je skvělé. Knihy tohoto autora jsou nevšední a ještě nějaký čas po přečtení nad jeho příběhy přemýšlím.

Je to o něco méně poutavější a vzrušující čtení než Norské Dřevo a ani ten příběh dvou sester jako novodobé růženky, mně moc nenadchl. Na druhou stranu je třeba ocenit originální přístup autora k příběhu, který rozvrstvením děje do více příběhů a postavením čtenáře za kameru opravdu připomíná filmový scénář. Převádění příběhů knižních na stříbrné plátno nemám moc rád a zatím jsem se nesetkal s filmovou verzí knihy, která by se mi opravdu líbila, ale tohle by možná stálo za to. Ještě mně napadlo, že Murakamiho knihy jsou také jedinečné tím, že by ke každé z nich mohl vycházet regulérní soundtrack. Možná by na zadních deskách každé z nich mohlo být vlepené CD s písničkami a čtenář narazivše v textu na název písně, mohl by si v tu chvíli pustit onu písničku k dotvoření atmosféry:)

Já jsem také prvočtenář. A knihu jsem slupla jak malinu. Teď jsem v Norském dřevu a mám dojem, že si přečtu více knih od tohoto skvělého autora.

Na první pohled ničím nepropojené příběhy odehrávající se na pozadí scény nočního Tokia v záři neonů a za hrající jazzové hudby. Ale zdání klame. Příběhu nechybí ani prvky tajemna.

Norské dřevo a Afterdark - dvě nejlepší knihy od Murakamiho...pak už si nerozumíme

Od Murakamiho jsem četl Norské dřevo a tak jsem čekal mnohem víc. Tento příběh mě příliš nezaujal. Líbilo si my vykreslení atmosféry noci a nočního Tokia. Tím se Murakami trefil. Spící Eri mi naopak nic neříkala a ty fáze s pohybující se kamerou byly úplně mimo. Takže celkové takové nemastné neslané, i když sem tam člověk aspoň objeví nějaké náznaky podobnosti s velmi kvalitním Norským dřevem.

Nevím, jestli to bylo překladem, nebo to Murakami opravdu tak napsal, ale některá slova, obraty a věty mě úplně tahaly za uši a nevěřil jsem jim. Zajímavé ano, ale že by mě Afterdark úplně pohltil, se bohužel říct nedá.