V hlavní roli New York, ve všech svých podobách. A také jedinečná parformance, která se jako jediná na tom příběhu ve skutečnosti opravdu prokazatelně stala. Přechod po laně mezi dvěma věžemi WTC dne 7. srpna 1974. Více zde: https://en.wikipedia.org/wiki/Philippe_Petit

Nevím, jak tu knížku chápat. Samo o sobě to je čtivé, některé příběhy slabší, jiné lepší, ale jako celek mi to nedává smysl. Ty propojovací prvky (znaménko atd.) mi přijdou spíše rušivé. Jak celek ale určitě nadprůměrná kniha...

Výborná kniha! Ukazuje jak mohou být lidské osudy spletité. A ty afghánské reálie, vliv náboženství, role muže v rodině apod. tu knížku ještě obohacují. Jak už tu někdo psal, místy je to trošku nasládlé, někdy se třeba dějí i méně uvěřitelné věci - jako když Amír potká po X letech žebráka, který znal jeho matku, ale kniha jako celek patří ke světové špičce. Mně se třeba ta slova v cizích jazycích libíla. Dotváří to atmosféru...

Jestli je toto nejlepší román asijského autora roku 2008, tak je na tom asijská literatura opravdu bídně. Byla to bezbřehá nuda s jen občasnými záchvěvy zajímavých pasáží - zejména těch se Sadie. Ztrácel jsem se v postavách fiktivních nebo reálných, ztrácel jsem se v ukázkách neexitujícího Crispina S. a v jeho rodinných vazbách. Tu knihu jsem prostě absolutně nepochopil. Moje prokletí je to, že knihy neumím odkládat, dokud je nedočtu. Toto je 1/2 roku mého života bez jiné knihy. Celkem ztráta času...

Čekal jsem víc. První polovina knihy je neskutečně roztahaná, měl jsem co dělat, abych Lidskou skrvnu neodložil. Prostě mě nudila. A to se mi stává u knih jen výjimečně. Druhá polovina knihy je lepší, celé to graduje a právě kvůli té druhé polovině to stojí za to přečíst. Nejvíce mě zaujala pasáž obsahující Fauniin tanec a také pasáž o pohnutkách Delphiny Rouxové, stejně jako rozhovor na jezeře úplně na konci. Roth v knize mino jiné naráží na ryze americké společenské problémy - válka ve Vietnamu a její následky, rasová segregace nebo aféra Billa Clintona s Monikou Lewinski. Především je ale ta kniha o lidech jako takových, tedy i o mě a o vás...

Téma zajímavé, dětský pohled také, ale přišlo mi to místy až takové málo uvěřitelné. Roli holuba jsem úplně nepochopil. Přišel mi, že měl knížku pozvedávat do nějaké ještě vyšší intelektuální roviny a nastavovat jakési zrcadlo lidem, ale minulo se to účinkem, byl tam prostě zbytečný. Konec se dal předvídat už tak od začátku poslední čtvrtiny knihy...

Také mi to nic moc neřeklo. Nějaké emoce tam byly, ale jinak mi to přišlo takové "obyčejné"...

Viewegha nemám rád, ale tahle kniha se mi celkem líbila. Asi je to tím, že je to starší věc. Mělo to myšlenku, mělo to prostředí (dobové reálie), bylo to místy i vtipné. Třeba Mráz přichází z hradu je totální brak, ale tohle je od něj taková nenásilná normální knížka.

no a mně se třeba ty obrázky na začátku kapitol moc nelíbily. Přišlo mi to jako taková vata, aby ta kniha nebyla moc tenká. Ale k textu - to je totiž na knize to nejdůležitější. Libí se mi ta melancholie a ty SMS dialogy. Taky se mi líbí, že tam jsou zmíněna reálná místa, které dobře znám a že jde o Haklův osobní příběh, ve kterém mimo jiné reflektuje svoje předchozí psaní. Baví mě přemýšlet nad tím, zda tam jsou i prvky fikce, nebo zda se všechny ty věci staly a jsou vyprávěny autorovým pohledem. Místy se mi na tom nelíbí ta patetičnost, ale celkově je to dobrá knížka - navíc si musíme uvědomit, že jde o českou tvorbu, takže klobouk dolů.

Četl jsem ji hned po Prsatém muži a zloději příběhů a přijde mi o dost slabší. Čímž neříkám, že je to špatná kniha. V rámci české tvorby patří pořád k tomu lepšímu, ale už to není ono. Prsatý muž byl vynikající, tohle je dobré. Ty tučné pasáže by tam klidně nemusely být, stejně jako ty fotografie...