Ano, dozvěděl jsem se něco o zakládání státu Izrael. Ano, zpočátku mě kniha i bavila (tábory na Kypru, pašování lidí do Palestiny, vzpomínky na krutou minulost - např. koncentráky nebo ghetto ve Varšavě). Ale s přibývajícími stránkami přicházelo rozčarování, až jsem tuhle knihu musel sám pro sebe přirovnat ke knize Karla Maye Vinnetou. Židé - Apačové jsou neohrožení a čestní hrdinové, jejich nepřátelé podlí zbabělci. Židé - Apačové vždy bojují proti velké přesile, ale vždy jsou v právu a vždy vyhrají a pobijí mnoho nepřátel. A Ari ben Kaanan je celý Vinnetou. Škoda, mohlo to být mnohem lepší.

Jsem trochu v rozpacích. Chtěl jsem si po delším čase zase jednou přečíst slušný horor, sáhl jsem po Pevnosti, protože od Wilsona jsem kdysi četl dobrou knihu Fata morgána a ucházející knihu Stvůry a blíženci. Ale s Pevností přišlo zklamání. Začátek vypadal docela nadějně, ale od poloviny už to byla spíš parodie na horory. Béčko. Předvídatelný děj. Omlouvám se milovníkům hororů - asi už jsem z toho vyrostl.

Kniha se dobře četla, byla napsaná tak trochu jinak, než je obvyklé, ale to jí jen prospělo. Příběh snad nikde nepřekročil hranici, kdy by se už dalo říct, že je přitažený za vlasy, i když občas už na hranici stál (např. při bombardování ulice). Co té knize vyčíst? Liesel toho zažila opravdu mnoho, poznala dobré i zlé lidi, ale mohla něco takového ve skutečné válce opravdu prožít nějaká skutečná holka? (A tím nemyslím přítomnost a činy vypravěčky Smrti.) Myslím, že těžko. Přesto je kniha krásná a dojemná.

První část dobrá, druhá část taková o ničem, až ke konci, kdy došlo k vraždě a na scéně se objevil superchlap a policajt Harry, se to zlepšilo. A ta láska Eddieho k Marion po 40 letech .... raději to nechám bez komentáře.

Autor měl zajímavý nápad a mohlo by to být pěkné dílo. Ale nepovedlo se. Jsem zklamaný, bylo to naivní, nikdy se to ve skutečnosti stát nemohlo. Chvílemi jsem se u toho i nudil, nechytlo mě to. Aspoň jsem se něco dozvěděl o Indii.

Podrobně popsaný skutečný příběh Nata Turnera. Knihou jsem se pracně prokousával, autor vše popisuje do nejmenších podrobností. Ale kdo přelouská první polovinu knihy, má vyhráno, protože druhá polovina je zajímavější a pohnutější. Ale stejně je to spíš pro čtenáře, kteří se zajímají o dějiny otrokářství v USA.

Sedm povídek, sedm typických Grishamovských příběhů. Líbila se mi poslední povídka o divném klukovi, ale celkově je to tak asi průměrně kvalitní autorova kniha.

Ano, Štorchovy knihy jsou dobré, četl jsem v dětství asi tři, ale pak mi do rukou přišla kniha Rychlonohý Džar od Semjona Karatova a ta je jednoznačně překonala.

Když to tak vezmu, tak to vlastně silně připomíná takovou konverzační divadelní hru. Autor ukazuje, jak se mění povaha lidí, když se dostanou do úzkých, a nebo když se mezi nimi vyskytne krásná a smyslná žena. Steinbeck ovšem napsal lepší knihy.

Nejdříve jsem viděl několikrát film s Maraisem, pak jsem se teprve rozhodl příběh přečíst. A kniha mě nezklamala, kniha je dobrá. Prožíval jsem to s Edmontem Dantésem, přál jsem si, přesně jak napsal v komentáři Ducky, aby se všem hezky pomstil, a on fakt do toho šel naplno.