První polovina je čistě pro náctileté holky. Když ty ostatní kategorie čtenářů vydrží, dočkají se lepší druhé poloviny, která je akční a teče i trochu krve. Jsem chlap a ne zrovna nejmladší a přesto dávám pěkných 72%. A nelituju, že i mě mladé čtenářky svými chvalozpěvy svedly k přečtení této knihy. Ale další díly rozhodně už do ruky nevezmu.

Stálo to za přečtení. Humorné, milé. Zdálo se mi to lepší než Saturnin.

Ušlo to. Jen se mi zdálo zvláštní, že ti zlí byli podle autorova popisu nejen zlí, ale i hnusní (plešatí, tlustí, zakrslí, špinaví atd).

Myslím, že jsem neměl být prvním, kdo komentuje tuhle knihu, protože já jsem ji ani neměl číst. Není to můj "šálek kávy". Ale když už jsem ji přečetl, tak ji okomentuji. Už obálka mě naštvala - vydavatel mi vnutil, abych si Nolteho a Streisandovou představoval jako hlavní hrdiny i v knize. Ne, na to jsem nepřistoupil. Celá kniha je taková moc ukecaná, doteď jsem nepochopil, jestli dětství tří sourozenců bylo neutěšené nebo krásné, jestli jejich rodiče byli hrozní nebo úžasní, ... Zkrátka pořád jsem čekal na vysvětlení, proč byli všichni cvoci, protože prý z něčeho cvoci byli, ale nakonec oni ani nebyli cvoci, ale byli docela fajn lidi! No ale pár dobrých momentů jsem v tomhle románu našel.

Je to román o Američanech a hlavně pro Američany. Vše se točí kolem party lidí, kteří si žijí po americku, pak musí taky do války (tak pětina knihy) a pak se vrátí a žijí si opět po americku. Pro mě většinou nuda.

Ano, klidně můžeme srovnávat Na plechárně a Pláň Tortilla, protože jsou si velmi podobné. Na plechárně je možná humornější, ale Pláň Tortilla se mi zdála o něco lepší. Přečtěte si citace a pochopíte, proč psal Steinbeck knihy o těchhle sympatických polobezdomovcích. Jo a ještě něco: v ulici Na plechárně je možné použít jako platidlo živé žáby!

Někoho může odradit Stijnova skoro úchylka, že musí zahýbat své ženě vždy a všude, dokonce i ve chvíli, kdy je smrtelně nemocná. Ale na druhou stranu se o ní ze všech sil stará a stojí při ní až do konce. Chvíli se zdá, že ji už nemiluje, pak zas ji asi miluje. Jsem z téhle knihy sám trochu zmatený. A pak to umírání! No, myslím, že ve skutečném životě to vypadá trochu jinak, tohle byla téměř pohádka. V každém případě nás tahle kniha donutí k hlubšímu zamyšlení.

Dovolím si tohle dílko porovnat s podobnou novelou Stařec a moře a při tom se ztotožním s panjanovými slovy: Perla je o něco kratší, intenzivnější, jednodušší, přímější, dojemnější.

Čtivé, ale dost přitažené za vlasy. Pátrání po masovém vrahovi, popis totalitního režimu (až příliš totalitního), akční vložky, nic víc.

Nejdříve se mi zdálo, že se prokousávám nudným dívčím milostným románkem s detektivní zápletkou, pak náhle přišla řada na dobrou část s válečnými zážitky a nakonec došlo i na to pokání. Docela dobrý závěr, ale celkově mi to nic moc neřeklo. Betonová zahrada je o moc lepší.