Pěkný lidský příběh, který však měl i své "mouchy". Nebudu je moc rozvádět, abych nekazil zážitek budoucím čtenářům, ale třeba: Sebastianovu maminku autor odsunul úplně stranou (co to bylo za mámu?) a pak ty dětské rozhovory - jako by byly z devatenáctého století. Vůbec celá kniha je ze současnosti, ale jako by autor chtěl, aby vypadala jako ze staré doby. A ještě vám doporučím podobnou knihu, je ještě mnohem lepší a jmenuje se "Vánoční stromek".

Dlouho to bylo takové "utahané" jak píše výše keane1980, až v poslední třetině se to zlepšilo. Je to romantičtější a emocionálnější než Svět podle Garpa, ale ten je zase kompaktnější.

Takový špionážní příběh o muži, který byl hlavně umělcem, trochu i nacistou a také americkým agentem. Nechtěl nikomu ublížit, miloval svou ženu a chtěl si užívat života. Ale tak nějak se mu to vždycky pokazilo, ať už to byly očekávané záležitosti a nebo nečekané zvraty.

Chcete si přečíst knihu, která je psaná podobným stylem (vyprávěna dítětem) a je o moc lepší, než "Pokoj"? Sežeňte si "Život před sebou" od Ajara.

Žádný silný lidský příběh, jen nám autor stručně popsal odboj obyčejných lidí v okupovaném městečku. Mně tahle novela nic moc neřekla.

Nejdřív jsem četl o pokoji a o útěku. Celé to bylo trochu přitažené za vlasy (hlavně ten útěk), ale docela mě to zajímalo. A tak jsem se dostal do poloviny knihy a ptal jsem se: Co bude dál? A dál už bylo jen to, jak kluk poznává svět venku. Začalo mě to hodně nudit.

Všechny postavy jsou trochu nenormální, ale myslím, že autor to tak chtěl. Tóru měl rád Kizukiho a ten spáchal sebevraždu. Tóru miluje křehkou Naoko (Kizuki byl její bývalý přítel), která má vážné psychické problémy. Tóru se přátelí s Midori, která je dost praštěná. A Tórovi kámoši z koleje mají také k normálu daleko. A další jeho známá, postarší Reiko, je taky divná. Takže když to shrnu: je to slušný milostný příběh se zvláštními postavami.

Autor namátkou nahlíží do životů různých lidí, chvilku tam pobývá a pak zase odchází jinam. Nenabízí výrazné pointy, spíš čtenáři ukazuje, že i jiní lidé mají různá (lidská) trápení.

Viz Odhalená tvář!

Hezké příběhy, ale nějak mě to nechytlo za srdce. Autor je měl přisolit a připepřit.