Hodně dlouho jsem se nudil, teprve ke konci se to trochu zlepšilo. Určitě je to kvalitní a taky zvláštní kniha, ale nenadchla mě. A navíc - June mi přišla nesympatická. A Jeremy vlastně taky.

Malá knížečka s milým obsahem. Nahlédnete do autorova srdce a užijete si přírody a lovu.

Tahle knížka u nás vyšla také pod názvem "Doktorka u výslechu".

Kdyby tahle kniha měla 250 stran, teda zhruba polovinu, kdyby autor zkrátil ty nekonečné a často nudné rozhovory, dal bych jí mnohem víc procent. Přesto je zajímavá, přináší dobré příběhy některých postav (nejen Raskolnikova) a má slušný závěr.

Přečíst knihu Johna le Carrého je vždycky dost těžká dřina, ale v tomhle příběhu jsem našel i pěkné myšlenky, zajímavou zápletku a trochu romantiky.

Dobrá a zajímavá kniha pro příznivce virtuální reality a napínavých příběhů. Četl jsem asi tři nebo čtyři Wilsonovy knihy a tahle byla jasně nejlepší.

Druhá polovina knihy se mi zdála naivní a hloupá. Pattersona už nikdy nebudu číst, je to ztráta času.

Dobře to popsal Marduk. Přátelé si seženou prachy na demižónek vína a v klídku popíjí. Nejsou to rozhodně žádní andílci, ale všechny nekalosti si chytře ospravedlní. Ale když je třeba vyrazit někomu na pomoc, neváhají. Jsou to vlastně takoví milí bezdomovci. Při čtení téhle knihy jsem si říkal, že není nic moc, ale po přečtení mi najednou došlo, že je hodně dobrá.

Všechny tři díly jsou kratičké. Je to povinná četba pro ty, kteří se zajímají o náboženství. Jsou to příběhy lidské, milé, někdy smutné, možná (sem tam) i malinko naivní. Nejvíc se mi líbil asi druhý = Noemovo dítě.

Egypťan Sinuhet = obr mezi knihami. Nejsem moc na historické knihy a ani na knihy dobrodružné a cestopisné, což myslím ES také je, ale prožil jsem si tady dost silných příběhů. Mika Waltari napsal kromě historických románů také výbornou knihu "Cizinec přichází". Nezapoměňte si ji přečíst.