Ale moc se mi líbily postavy Menou s Momem. A taky ta platonická láska mezi Emanuelem a Evelynou.

Ta kniha mi připadala jako dobrodružný román pro děti (i když co se týče sexu a krve, není tomu tak). Je to jistě zajímavý příběh, čtivý, ale musím souhlasit s Taurusem - všechno jim až podezřele moc vychází - např. našli ideální ženu, němou, milou, čestnou, přítulnou a plodnou Miette, nebo je zvláštní ta čestnost všech lidí na hradě, nemluvě o hlavním hrdinovi Emanuelovi, ideálním demokratickém vůdci, nebo je divné, že po takové válečné katastrofě není nic radioaktivní.

K Remarquovi je už těžké něco dodávat, tak se k téhle knize vyjádřím takhle: "Velký román o velkém utrpení."

Silný smutný příběh, který určitě stojí za přečtení. Některá místa byla trochu nudná, ale jinak dobrý.

Moc pěkná kniha. Ve třetí čtvrtině se děj vystupňuje a čte se jedním dechem. Potom však ten poválečný děj byl moc rozvleklý, jako by autora psaní tak bavilo, že se mu ještě nechtělo končit. A když nám autor musel sdělit, proč se Corelli nevrátil, vytáhl hodně naivní vysvětlení.

Bylo mi tak jedenáct dvanáct let a tuhle knížku jsem si zamiloval. Četl jsem ji několikrát. Pak jsem ji půjčil sousedce a už jsem ji nikdy neviděl (tu knihu :-)). Teď jsem se rozhodl, že si ji seženu, po letech znovu přečtu a budu ji vnucovat potomstvu.

Přečetl jsem všech deset románů o zločinu a nejvíc se mi líbila právě Roseanna.

Táta s neposlušnou dcerou k sobě hledají cestu. Je to celkem zajímavé, ale takové až moc rozvláčné. Za přečtení to stálo, ale bylo to na hraně.

Keane1980 to vystihl přesně.

Dobré myšlenky, zajímavý závěr, blíží se to hororu. Když jsem vzal tuhle knihu poprvé do ruky, řekl jsem si: "Zase nějaký béčko - dvojčata, hypnóza, psychopat, ..." Ale byl jsem příjemně překvapený.