Mandolína kapitána Corelliho

Tohle je jedna z nejlepších knížek, co jsem kdy četla, vřele doporučuju všem... Budete se smát, zatímco vám bude běhat mráz po zádech. Miluju Berniersův humor a překlad pana Viktora Janiše je prostě dokonalý!

taky se mi moc libila. marne se zatim prokousavam jeho dalsi knizkou - Nezvladatelne ditko kardinala Guzmana, ale Mandolina je moc dobra

...konec knihy jasně ukazuje, že člověk by nikdy neměl jednat podle toho, jak mu věci připadají, a nevytvářet si z kusých informací zkreslené a mylné závěry. Následky můžou být celoživotní...

Hanka: Nezvladatelné dítko navazuje na předchozí dvě knihy - Válku o zadnici a Seňora Viva. Je lepší je číst ve správném pořadí :o)

Moc pěkná kniha. Ve třetí čtvrtině se děj vystupňuje a čte se jedním dechem. Potom však ten poválečný děj byl moc rozvleklý, jako by autora psaní tak bavilo, že se mu ještě nechtělo končit. A když nám autor musel sdělit, proč se Corelli nevrátil, vytáhl hodně naivní vysvětlení.

Skvělá až do posledních zhruba tří kapitol. Konec slaboučký, na Berniérese nezvykle. Z trilogie jsem četl první, tedy Válku o zadnici dona Emmanuela - ta je naprosto skvělá!

Literární ekvivalent oscarového filmu: neurazí, nenadchne, žádné velké umění nebo experimentování se v tom neskrývá, ale zase to není blbé a De Berniéres je bezesporu talent. Jen to neustálé střídání subjektivních pohledů a stylových rovin je v tomhle případě samoúčelné a chrlí desítky stran zbytečného textu.