Pravidla moštárny

cokoli od pana Irvinga stojí za přečtění...:))

Prvních 150 stránek jsem myslela, že se u toho pozvracím, popis potratů fakt nemusím. Už jsem si myslela, že to snad ani nedočtu. Ale zatla jsem zuby a jsem za to moc ráda, protože to byla jedna z nejkrásnějších knížek, co jsem kdy četla a mám takový pocit, že se k ní ještě vrátím. A to i přes její rozsah.

Další z Irvingových knižek, která se čte jedním dechem a která neustále překvapuje...

Kdyby nebylo toho utahaného začátku, hodnotil bych výš. Prokousejte se prvními 150 stranami, počkejte až Homer odejde ze sirotčince a zklamáni nebudete. Při délce tohoto románu také zamrzí, že Irving sáhodlouze popisuje kdeco, ale klíčová rozhodnutí je schopný odbýt velmi rychle...škoda, škoda, škoda. Jako kdyby nedokázal věrohodně zdůvodnit, proč se hlavní hrdina rozhodne tak jak se rozhodne. Určitě se nenechte ujít ani stejnojmenný film...tak jako kniha, je i on nadprůměrný.

Irving vzdal hold svému nejoblíbenějšímu autorovi knihou Pravidla moštárny a postavou Homera Wellse, který nechtěl nic jiného, než „být užitečný“. Tady se bezpochyby nejvíce přiblížil poetice Dickensových děl. Úryvky z Davida Coppeffielda a Nadějných vyhlídek dodávají příběhu krásnou atmosféru - i když - "Ve Státě Maine je mnoho měst, žádné však natolik bez půvabu jako St.Clouds."

Pěkné, budu se k ní vracet :)

Úžasná knížka, klidně bych uvítala, kdyby měla víc stránek, nějak se mi na konci nechtělo se všema loučit :o)

Nádherná knížka. Jedna z knih, která se mi vybáví když se řekne "nejoblíbenější kniha"

Musím uznat, že s čtením této knihy mě Johhny opravdu zaujal. Je úžasné jak se dokáže rozepsat v neskutečných detailech o oboru, který nestudoval, nevěnoval se mu profesionálně. Klobouk dolů, tento jímavý příběh, který si zasloužil i svou filmovou - neméně dokonalou- adaptaci se scénářem samotného Irvinga, si zaslouží 100%

Kniha mého srdce :*

Dneska jsem dočetla tuto knihu a je mi moc líto,že jsem ji už dočetla.Moc ráda jsem sledovala život Homera Welse.Musím říct,že jsem si vybrala tuto knihu podle zdejšího hodnocení,byla to má první kniha od Irwinga a už teď se těším na další.Snad mě nezklamou.

Po románu Manželstvi do 158 liber,který mě trošku zklamal, mi Irving znovu vyrazil dech skoro stejne jako Svetem podle Garpa. Líbí se mi autorův vypravěčský styl plný odboček od základní linie a obdivuji jeho fantazii.

Tak nevím, ale nějak jsem se nemohla do knížky začíst, ovšem díky těmto komentářům jsem ji přes její zdlouhavost dočetla. Ale příběh je to moc hezký, už se těším na film.

Dneska jsem koukla na film a jsem moc ráda,že jsem první četla knížku,protože film by mě asi na to abych si přečetla i knížku moc nenavnadil.postava melony je vynechaná,a je to prostě zjednodušeno.

Irvingův styl psaní mi sedí, navíc mi vůbec nepřipadalo, že by byl začátek nějak utahaný či zdlouhavý, ba naopak. Příběh je to originální, propracované jsou i odbočky od hlavní linie, použitím osvědčeného motivu sirotka Irving "vsadil na dobrou kartu", úryvky z Dickense ještě ucelují hmotu příběhu, kvalitní je i prokreslení postav a atmosféry místa...
Filmové zpracování je podle mě stejně dobré.

Tohle je Irvingův nejrománověhší román, příběh není sice tak silný jako Modlitba za Owena Meanyho, ale mám jí možná trochu raději. Díky za Homere Wellse, Johne! Dickensi z Maine, Spisovateli Nové Anglie :)

Pravidla moštárny jsou zobecněním jakýchkoliv pravidel a také jejich kritikou. Irving kritizuje pravidla, protože jsou suchá, rádoby objektivní. Každým pravidlům chybí trocha svobodné vůle, lidskosti, pravidla prostě nemají žádnou poetiku. A k této kritice si vybírá pravidla z nejzásadnějších a to ty, jež rozhodují o životě a smrti nenarozeného dítěte. Na toto téma autor vyčerpal téměř všechny argumenty pro i proti, a to potraty nejsou jediným velkým tématem tohoto románu. Irving také zcela nepokrytě přiznává, že krom jiného, mu byly inspirací knihy Charlese Dickense a myslím, že kdyby Dickens mohl, i on by musel uznale pokývat hlavou.

Dokonalost, asi nejnostalgičtější a nejjemnější kniha, která se mi kdy dostala do rukou - a pozor, tady mluvíme o Irvingovi, mistrovi grotesky a bizarnosti - tady si ji překvapivě téměř odpustil - říkám téměř, protože ani v Pravidlech se pan Irving neubránil pár nechutnostem, tak jak to má ve zvyku (poník na fotografii, naturalistické a někdy cynické popisy potratů...) No, každý by měl soudit sám, nicméně je to jedna z mých nejoblíbenějších knížek.

Dlouho to bylo takové "utahané" jak píše výše keane1980, až v poslední třetině se to zlepšilo. Je to romantičtější a emocionálnější než Svět podle Garpa, ale ten je zase kompaktnější.