Přišlo mi to trošku jednotvárnější než Východ Modrého měsíce, nicméně četba stále kvalitní. Jiné postavy byly příjemným osvěžením, délka rovněž tak akorát. Malinko jsem postrádala vtip, ale i tak se jedná o velice čtivý kousek!

Překvapivě velice příjemné seznámení se s tvorbou pana Greena. Prvních cca sto stran jsem zírala nad neskutečnou lehkostí, vtipem (popichování mezi Jednorožcem, Rupertem a drakem...) a pohádkovostí celého příběhu. Pak přišla na řadu "krizovka" Lesního království, prohlubování charakterů... no a už jsem četla jako pomatená. Pokud jste tomuto autorovi ještě nedali šanci, rozhodně neotálejte! Z mé strany spokojenost a hned se vrhám na pokračování.

Tohle má se Sandmanem společné snad jedině ty postavy, v čele s hlavním Luciferem, a jednu zmínku o Věčných. Jinak je to necelistvý, roztěkaný příběh, který nedokáže vtáhnout do sebe a osobně z toho po přečtění nemám vůbec radost. Není to vtipné, není to myšlenkově hluboké, není to stylové... je to prostě nijaké. Kresbu samozřejmě chválím.

Všechny Hlídky řadím mezi ty jedinečně kouzelné knihy, které se dají číst klidně i několikrát za sebou a vždy v nich objevíte něco nového, jiné souvislosti, jiné detaily... Temná hlídka se od těchto vlastností nicméně distancuje. Stálo mne veliké úsilí celou knihu dočíst, naštěstí bylo odměněno kvalitní akcí, dokonce i některými skvělými pasážemi a upřímně děkuji Síle, že aspoň Švéd to zachraňoval jakožto jediná slušně napsaná postava. Vasiljev prostě neumí psát. Myšlenky má možná skvělé, ale neumí je poutavě převést na papír. Často jsem se přistihla duchem někde jinde a stránky jsem rozhodně nehltala jedním dechem... Jednou větou - tématicky laděná hlídkovská epizodka z Ukrajiny, která by už ze zajímavosti neměla fanouškům Hlídek uniknout, nicméně nadšení nečekejte. A jak píše kolega ve svém komentáři výše - tato "hlídka" se odlišuje už od svého původního názvu v ruském originále... Berme to tedy jako drobnou omluvu i upozornění od autora.

Upřednostňuji četbu Sandmana v originále. Jazyk je docela složitý a i když jsem neskutečně líná si každé neznámé slovíčko vyhledávat ve slovníku, a tudíž rozumím mnoha větám jen pocitově, nedám na Sandmana dopustit. The Kindly Ones je jazykově i obsahově hodně hutný díl, který je docela záhul přečíst, ale zároveň fanouškům přináší nálož kvalitního čtení. Tak jak to od Gaimana známe a očekáváme. Nechci zde psát spoilery, ale musím upozornitt, že příběh je s každou další stránkou smutnější a smutnější a ve výsledku jsem měla pocit, že jsem ztratila něco vzácného a milovaného. Prostě a jednoduše (a nepíšu to zde poprvé) - Sandman je komiks komiksů, příběh příběhů a úžasný svět, do nějž s radostí utíkám.

Bylo pro mne docela těžké se do této knížky začíst, ale nakonec jsem se do příběhu dostala a musím uznat, že jeho plody jsou krásné. Četlo se mi to velmi příjemně, párkrát jsem se i zasmála a můj strach z trapné zápletky o "kančím muži" se ve výsledku změnil ve zbytečnost. Je mnoho lepších knížek, stejně tak jako těch otřesných a nečitelných. S chutí budu s touto sérií trávit další hodiny a hodiny.

"Better to reign in Hell, than serve in Heaven." Jeden kamarád se mi svěřil, že Season of Mists je jeho nejoblíbenější sandmanovský příběh. A po jeho přečtení je rázem i můj! Četla jsem to jedním dechem a jednoduše jsem cítila tu radost z kvalitního, myšlenkově hodnotného díla. Příběh, který začíná setkáním šesti Věčných, zaobírá se existencí Pekla a s tím související existencí Nebe, bývalou Morpheovou láskou Nadou, pekelnými "potvorami" atd., přičemž poslední část připomíná svou strukturou až tradiční pohádku o klíči a dávné lásce.... No pro fanoušky pecka o velikosti asteroidu! Bílého textu na černém podkladu je tu navíc hojně, což mě jenom těšilo. Season of Mists je právem druhá série Sandmana, která si zaslouží mé plné ohodnocení. Sandmana samozřejmě zbožňuji jako celek, ale pokud mám rozlišovat mezi jednotlivými částmi (a jinak to nejde), je pro mě Season of Mists (spolu s Brief Lives) jednoznačnou jedničkou. Doporučuji číst v angličtině, Gaimanův um se projeví pouze a jedině v originále... :-)

Svět Sandmana - lorda Morphea - Oneira mě naprosto pohltil. Nciméně Krajina snů (Dream Country) docela trpí tím, že nemá jeden komplexní příběh, ale hned čtyři. Midsummer Night's Dream mě výsostně nebavil, A Dream of Thousand Cats neoslovil, Facade zachránila přítomnost Smrti, kterou zbožňuju stejně jako Morphea. No a Calliope měla tradičně skvělý příběh, takže ve výsledku jsou mé pocity sice rozpolcené, ale ve větší míře pořád kladné. Jiné série jsou ale mnohem víc... dechberoucí.

Hlídky od Lukjaněnka jsou moje milované knížky a snad proto jsem měla velká očekávání i od Zlé doby pro draky. Mágové, Síla a v podstatě i styl psaní je podobný, ale něco tomu chybělo. Možná poutavější příběh, skuteční Draci (pořád se o nich jen mluvilo a že byli vyhubeni je docela vedlejší) a hlavně napětí. Nejzajímavější děj začal být až v posledních sto stranách, což je velká škoda. Přiznám se, že číst knížku přerušovaně v průběhu devíti týdnů většinou celkovému dojmu škodí, ale na druhou stranu, kdyby to bylo kdovíjaké terno, přečetla bych to maturita nematurita. Shrnu-li své dojmy, Zlá doba pro draky rozhodně stojí za přečtení a doporučuji především těm, kterí už tvorbu Lukjaněnka znají, ale nečekejte žádné zázraky a spíše statické popisování, které paradoxně skončí v tom nejlepším.

První polovina se nesla ve znamení nudy, která spolu s jinými, osobními, faktory zapříčinila, že jsem knihu četla víc jak měsíc. Nicméně druhá polovina nepostrádala švih, poutavější děj a vcelku i zajímavé myšlenky. Asi to bylo i tím, že Vlad neskrýval svou krutost už před nikým, včetně svých milovaných. Osobně si myslím, že je dobré přečíst si pravdivý příběh Drákuly, muže, z nějž o několik století později udělal Bram Stoker nejslavnějšího upíra všech dob, díky čemuž si pod pojmem Drákula dnes už představíme jen krev sajícího Evropana z východu. C. C. Humphreys napsal dobrou knihu plnou zajímavých faktů, ale nepřiměl mě hltat stránky jednu za druhou, což je docela škoda.