Chvíli mi trvalo se do příběhu z planety Arrakis začíst, což ale nemění nic na tom, že se jedná o opravdu skvost svého žánru plný zajímavých myšlenek. Zdejší komentáře mě odrazují od čtení dalších dílů, ponechávám si proto otevřená vrátka do budoucnosti, kde si třeba vytvořím na pokračování svůj vlastní názor.

Běžně si knihy, které jsem předem nečetla, na svou poličku nekupuji, ale výjimka potvrzuje pravidlo. Sama se řadím mezi tak trochu necity, ale přesto mnou toto dílo silně hnulo. Až už je příběh sepsaný čistě pro maximální dojetí čtenáře, nebo ne, rozhodně se to Hosseinovi podařilo a kdo ví, zda to není příběh, který nějaká žena skutečně prožila. Tak jako tak, my Evropané můžeme zase spát s krutým uvědoměním si, že naše problémy a strasti všedního dne jsou vlastně strašně vtipné...

Mám tu smůlu (nebo štěstí?), že jsem od Nesba četla jako první Sněhuláka, a proto mi Netopýr přinesl veliké zklamání. Prostě průměrná detektivka, kterou jsem nečetla ani s trochou napětí.

Zaujal mě název knihy a vzhledem k tomu, že se kávou a vším, co se jí týká, docela zabývám, hned jsem po ní v knihovně sáhla. Nebudu zde rozebírat svůj vztah k firmě Starbucks, nicméně jsem po dočtení knihy akorát tak otrávená. Autorovi nové pracovní místo změnilo život, chápu, je to v jádru krásný příběh, ale musí to na každé stránce, pokud zrovna neřeší svůj zpackaný život, asi desetkrát zmiňovat?! Opravdu jsem poněkud otrávená z nepřirozených superlativů na cokoli, protože všechno má své negativní stránky a tohle zavánělo spíš americkým über-dojákem, než-li příběhem pro reálného čtenáře. Jako reklama a náborový text na Starbucks OK, jako literární dílo, které by jste si užili, jednoznačně KO.

Zajímavý sled událostí v rozmezí druhé světové války až nálada po 11. září. Nikdo není černobílý ani zcela čestný, přece každý má nějaké svědomí. Kniha nabízí multikulturní příběh opřený o v dnešní době aktuální problematiku, nicméně já osobně jsem měla problém knihu číst jedním dechem a vnořit se bezmezně do jejího příběhu. Konec je otevřený a ve své otevřenosti o to silnější, což chválím. Vypálené stíny jako celek mi ale přijdou spíš jako pro čtenáře, který se Blízkým východem zabývá, než-li pro čtenáře-laika.

1Q84 je vskutku něco jako Murakamiho epos. Složitý, fantaskní příběh o paralelních světech a dvou vzdálených a přece tak blízkých duších, Tenga a Aomame. Finální hodnocení tohoto díla si nechávám až po vydání třetí části, nicméně jako velký fanoušek Murakamiho rozhodně nejsem zklamaná. Konec světa je pro mě sice stále číslo jedna, 1Q84 je ale natolik tajemná kniha, že jí prostě nelze odolat. Čtivé, zvláštní, poutavé dílo. A jediná forma pana Kafky, kterou jsem schopná chválit. Doporučuji!

Zajímavý příběh, který mě sice neokouzlil stejně jako hlídkařská série, nicméně jsem si jeho čtení užila. Pěkné myšlenky, aktuální téma... co víc chtít.

Autorova hudba mě provází životem již 5 let, po nedočtené Oslici (to jsem fakt nedokázala zvládnout) jsem tedy sáhla po výtisku o panu Zajdovi, protože se přece jen Caveovy literární stránky nechci vzdát. Co na to říct? Rozhodně se jedná o netradiční četbu v porovnání s tím, čím se běžně krmím. Sex, vagíny a chlípné pasáže jsou zde na denním pořádku, nicméně čtenář se od toho musí odpoutat - příběh leží až za touto vrstvou. Netvrdím, že se v takových textech vyžívám, nicméně zde vidím i ten účel. Opravdu existenciální pohled na život jednoho člověka, jedné rodiny. Rozhodně to není můj šálek čaje, nehodlám si to přečíst znova a ani to nikomu nedoporučím, nemám ale ani důvod na knihu nadávat. Nick Cave je prostě osobnost a jako takového ho beru i s jeho literárními výstřelky.

Výborné jako vždy! Po dlouhé pauze jsem si jako veliká fanynka mohla zase užít skvělého polemizování na téma dobra a zla, Světla a Tmy. Lukjaněnko se už možná někdy opakuje, někdy zabředne do na první pohled nesmyslných minipříběhů, jako celek má Nová hlídka ovšem silný děj, který se v porovnání se svými předchůdci nemá zač stydět. V první polovině jsem se i zasmála. Pro fanoušky povinnost, ostatním vřele doporučuji.

Upřímně jsem čekala větší pecku. Dočkala jsem se docela plochého příběhu, na němž mě zamrzel především fakt, že hlavní hrdinové Jestřáb a Rybářka nebyly čtenáři vůbec přiblíženi, takže nemohlo ani vzniknout nějaké pouto, což si myslím je u hlavních postav docela zásadní. Jinak vzhledem ke krátkému rozsahu knížky se jedná o zajímavou detektivku "za zavřenými dveřmi". Vrah/vrazi se dají velice snadno odhalit už někdy od půlky, ale kupodivu to nebrání si užít i pozdější "šokující" odhalení... Uvidíme, co přinese pokračování,