Temná hlídka

Tuto knihu napsal Lukjaněnkův spoluautor Denní hlídky. Rozdíl mezi původní trilogií a touto knihou je asi jako mezi formulí 1 a dětskou tříkolkou. Některé postavy se jmenují stejně, ale to je asi tak vše, co je spojuje; velký Geser si neumí připravit pořádný plán a je neustále překvapován a podobně. Zápletka je triviální a rozuzlení jedno velké klišé ("my se máme rádi a tak spolu vlastně bojovat nechceme"). Kromě toho všeho mě neskutečně iritovalo neustálé používání sousloví "přísně vzato". Přísně vzato doporučuji se této knize zdaleka vyhnout.

přísně vzato :-) vlastně ani nejde o další Hlídku, původní název totiž je "Lik černoj Palmyry" a tím se autor tak nějak sám od sebe od původních knih alibisticky distancuje, jinak ale musím souhlasit: děj je řídký, nastavovaný zbytečnými popisy a epizodkami (opravdu zbytečnými, protože nehrají žádnou roli), zápletka by vystačila tak na povídku, silné momenty snad vůbec nejsou, neustále se jen někam jezdí, chodí, létá či pluje a navíc jsem objevil pár faktických chyb v překladu... abych to shrnul: noční hlídku jsem přečetl jedním dechem, u denní jsem se trošku nudil (že by za to mohlo vasiljevovo spoluautorství?), šerou považuju zatím za vrchol a na poslední se teprve chystám, ale už teď vím, že na žádnou z těchhle knih nezapomenu. to se o temné hlíce říct nedá.

Naprostý souhlas. Zbytečné popisy a epizodky jsou v ději očividně pouze proto, aby se na scéně objevily postavy čtenářům známé z původní trilogie. Na Poslední hlídku se raději moc netěšte, imho je to po Šeré hlídce sestup.

Jj – Vasiljevova hlídka je výrazně slabší. Nejen, že do fikčního světa Lukjaněnkova cyklu nepřináší nic nového, ale ještě jej dost trivializuje a deformuje jeho pravidla – v Temné hlídce se jednání postav zdá často poněkud nekonzistentní, charaktery (i velkých a „vážených“ mágů) jsou trochu přiblblé a podivně naivní, hrubé, nebo zvláštně dětsky uvažující. Vasiljev využívá prvků a vyprávěcích postupů Lukjaněnkových hlídek, ale jeho snaha připomíná spíše fanouškovskou prózu, snažící se neumětelsky napodobit styl svého literárního vzoru. Poměrně jednoduchý příběh s ne příliš nápaditou zápletkou je vyplněn řadou vatového textu, který slouží asi jenom k nastavení délky knihy a infantilní jaksi zenové úvahy v závěru vzbuzují spíše úsměv na rtech. Suma: sérii hlídek by prospělo, kdyby byly pouze čtyři, bez druhořadých příměsků.

Když mi kniha přišla do ruky položila sem jí po přečtení první strany. Podruhé už tam sice zůstala, ale více než hlídky mi připomínala hrdinské fantasy, kde se hrdina žene do bojů, aniž by přemýšlel nad důsledky natož nad následky. Pokud čekáte nějaký "mazidíl" mezi hlídky tak budete sklamáni.
P.S.: Vasilijev navazuje na "jarní" konflikt divokých temných Temných v Sant Petěrburku, o kterém se zminuje Lukjaněnko v Šeré hlídce. Ovšem Vasilijev děj umístil do léta, kde se setkávají jeho hrdinové s Lasem, který zná Antona již tejden, je stále člověk a Kosťa je živej upírek živící se krví. Nechápu proč když navazuje na Lukjaněnkovo dílo nedodrží alepon časovou linku

...vypadá to jako partička puberťáků, která si vyjela na mejdan. Chtějí hlavně vypít co nejvíc piva a vodky, a když to nejde jinak, tak zpacifikovat jiné výrostky, kteří se vymkli kontrole. Velmi prostoduché... Jelikož nemá žádný význam pro poslední díl, doporučuji nečíst a nekazit si tak dojem z celé série, do které se tato kniha vetřela.

Všechny Hlídky řadím mezi ty jedinečně kouzelné knihy, které se dají číst klidně i několikrát za sebou a vždy v nich objevíte něco nového, jiné souvislosti, jiné detaily... Temná hlídka se od těchto vlastností nicméně distancuje. Stálo mne veliké úsilí celou knihu dočíst, naštěstí bylo odměněno kvalitní akcí, dokonce i některými skvělými pasážemi a upřímně děkuji Síle, že aspoň Švéd to zachraňoval jakožto jediná slušně napsaná postava. Vasiljev prostě neumí psát. Myšlenky má možná skvělé, ale neumí je poutavě převést na papír. Často jsem se přistihla duchem někde jinde a stránky jsem rozhodně nehltala jedním dechem... Jednou větou - tématicky laděná hlídkovská epizodka z Ukrajiny, která by už ze zajímavosti neměla fanouškům Hlídek uniknout, nicméně nadšení nečekejte. A jak píše kolega ve svém komentáři výše - tato "hlídka" se odlišuje už od svého původního názvu v ruském originále... Berme to tedy jako drobnou omluvu i upozornění od autora.