Na téhle knize nejvíce oceňuji její přínos pro každého čtenáře, protože se opírá o skutečné události a člověk se pak cítí o malinko chytřejším :) Se čtením jsem problém neměla, jen mi místy nevyhovoval styl psaní... a ke konci už jsem četla víceméně mechanicky. Přesto jsem ale s touto knihou velice spokojená a s chutí si od Loukotkové ještě něco přečtu. V budoucnu... :)

Co mě na tomhle románu zaujalo je jeho přirozenost, která sice není stoprocentní, ale rozhodně větší, jak u jiných "slaďáků". Příběh ze života popisuje spoustu věcí, s kterými se můžeme setkat, a to bez zbytečností a náhledů jak přes růžové brýle. Autorka si na svá bedra vzala zajímavý úkol, když celý čtyřset stránkový román napsala formou dopisů, mailů, chatů a pohledů, které si mezi sebou hlavní psotavy posílají. Smekám klobouk (který však nemám). Je jasné, že spousta těchto "koneverzací" by v normálním životě neprobehla, ale stejně.... Že se hlavní hrdinové a nejlepší přátelé dají dohromady až ve věku 50...nechám na každém, ať si o tom utvoří svůj obrázek. Ode mě kniha získává 80%, protože je to romantika bez patosu, ze života a skvělá četba na prázdniny. A v mnoha větách jsem se našla....

Tato docela oslavovaná série Letopisy Narnie mě zklamala, protože mi přišla až příliš dětská, stručná, nudná, infantilní a vůbec, i přes skromnost tohoto díla jsem ho četla 5 dní. Uznávám, možná to je literatura převážně pro děti, ale od dobré knížky očekávám univerzálnost. Ve výsledku mám z knihy stejný dojem jako z filmu a dabingu Lucinky. A rozmyslím si, jestli si přečtu další díl...ale asi ano. Nechce se mi to vzdát hned v začátku....

Mírně slabší než první díl. Lehce chaotický, nepřesný, s logickými chybami a trapnou milostnou zápletkou. Ale opět jsem četla jedním dechem, což je o prázdninách potřeba :-)

Vědomí, že tuhle knihu každý pochopí jinak a že dokonce nemá jasný konec, mě vůbec neodradilo, abych si tuhle 550 stran dlouhou "bichli" přečetla. Protože jsem nevěděla, co objevím na další stránce, hltala jsem celý příběh více než rychle. Místy jsem se nudila, místy mě text donutil k zamyšlení, místy mě znechutil a místy mi obočí vyskočilo o 10 cm nahoru. Našla bych milion věcí, které se mi nelíbili. Vnitřně vím, že nejednoznačnost není mým šálkem čaje, ale přesto nemůžu tuhle knihu odsoudit. Murakami je spisovatel, kterého buď pochopíte, máte rádi nebo nenávidíte. Já ho mám ráda, i když ho ne vždy chápu. A to je na tom krásné..

Nevěděla jsem, co od této knihy čekat, ale po přečtení jsem spokojená. Dostalo se mi kýženého oddechu, příběh je napínavý, zajímavý, dobře napsaný, nepřehání a lhala bych, kdybych tvrdila, že si nerada přečtu druhý a třetí díl. Doporučuji!

U Agathy jsem se nikdy nenudila, v tomto případě ale ano. Všechny případy byly moc rychle vyřešené a neměly žádnou řádnou poutavou linku, jak tomu bývá u normálních knih. Jediné, co se mi hodně líbilo, byla vysoká koncentrace typických "poirotovských" hlášek. U nich jsem se upřímně zasmála.

Souhlasím s komentářem od keane1980. Knížka to byla bezesporu zajímavá, čtivá, nenudila jsem, ale po přečtení jsem měla jistý pocit prázdnoty....V každém tahle knížka musí něco zanechat a musím uznat, že takhle japonsky nejaponskou knížku jsem ještě nečetla. Úplná bomba to není, osobitá kniha ovšem ano. Murakami mě těší.

Délku bych zkrátila na polovinu, protože mi to místy přišlo natahované až do úmoru, ale jinak pohoda.

R.U.R. je dobře napsaná hra, která se i dobře čte a vždycky se dmu pýchou, že slovo robot pochází z české hlavičky. Nadšená nejsem, ale Čapek se dobře čte a opravdu je to kategorie "docela příjemné povinné četby".