Pro milovníky Burroughse velmi zajímavý a zábavný záznam jeho myšlenek a úvah, co napsal v posledních měsících života. Pro ty, co ho nemají rádi, je četba Posledních slov zbytečná ztráta času. Ti, kdo ho neznají, by si měli nejdříve přečíst jeho knihy, jelikož jinak budou pouze zmateně uvažovat, o co se to vlastně jedná a kde se tam berou všechny ty stonožky a tajemní šedí.

Úžasná fantazie autorky vynikne spíše na větší ploše románu, přesto i v povídkách čtenář pocítí sílu její imaginace a literární talent, díky čemuž pro mě představuje Angela Carterová jednu z největších literárních osobností všech dob.

Kniha, oplývající partou hloupých, zoufale otravných postav, co se po většinu času chovají jako naprostí idioti a co tak každou druhou kapitolu si najednou něco uvědomí, nejlépe při upřeném pohledu do blba a projdou emocionálním vývojem, což znamená, že se chovají jako ještě větší idioti. Navíc postava vraha byla asi špatný vtip, stejně jako hloupoučký příběh, skládající se z jedné špatně napsané situace za druhou a nakonec přišla i příšerná pointa, z jejíž tuposti se mi chtělo mlátit hlavou o zeď. Proti této příšernosti je i skrz naskrz průměrný Da Vinciho kód klenot světové literatury a Dan Brown geniální spisovatel.

Ohromně přihlouplá agitka, snažící se pranýřovat pozápadněný životní styl nutící pseudokulturní elity posmívat se nebohým ruským údernicím, jenž touží jen po poctivé práci a dětech, které budou pracovat na rodné hroudě či se stanou kosmonauty. Ale za věty jako "Ech, vy inteligenti škrkavkovití" či "Prsa se dívce točila jako setrvačník traktoru" by si snad autor zasloužil i Nobelovu cenu za literaturu :-)

Díky dobře vylíčenému atraktivnímu prostředí a povolání hlavního hrdiny, rozumné dávce násilí, sexu a humoru a příjemné brakovosti (myšleno v dobrém) příběhu se Welshové zdárně daří plnit předsevzetí, které si při psaní svých knih dává. Nenudí.

Podprůměrný román, zpracovávající módní téma intelektuálů okolo třicítky, co řeší svoje milostné a rodinné vztahy, který je sice okořeněn motivem útoku na Světové obchodní centrum, to ovšem autorce slouží pouze jako možnost elegantně se vyzout z nutnosti nějak vyřešit vztahy mezi postavami. Navíc se mi čím dál více u současných autorů zdá, že jelikož neumějí vymyslet dostatečně silnou hlavní postavu, tak děj zbaběle rozdrobí mezi několik nezajímavých postav a pak se tváří strašně moderně, akorát to většinou prostě nefunguje.

Bible každého milovníka britského humoru.

Hloupě se rozvíjející zápletka společně s otravným hrdinou, kterýmu jsem přál po většinu času hodně ošklivou smrt, z toho pro mě udělala hodně nepříjemný zážitek. Mít u sebe tehdy cokoli jiného na čtení, tak to nedočtu.

Když mi bylo asi tak 11, zoufale jsem chtěl být tenistou a tahle kniha pro mě byla tehdy biblí. Zlaté časy naivního dětství...

Autor se ve své snaze o protiváhu odsuzujících názorů na dobu Ludvíka XIV. dostal až na druhou stranu barikády a své argumenty navršil tak odporně demagogickým způsobem, až mi to bylo těžce proti srsti. Abych se dozvídal, že průměrně měla rodina pět dětí, ovšem vzápětí mi bylo řečeno, že řemeslníci se vlastně neměli špatně, protože svým platem uživili v pohodě manželku a dvě! děti či že zrušení Nantského ediktu byl vlastně dobrý krok, jelikož zvýšil královu popularitu v nově získaných a silně katolických provinciích, tak to teda ne. A ty neustálé oslavné přirovnání si taky mohl odpustit, brát tu knihu vážně, tak považuju tehdejší vládu za dokonalou a veškeré chyby přičítám nechápavému lidu, který nedokázal proniknout do geniálních záměrů vládnoucí administrativy a vlastně všechno jenom kazil. Historický brak.