Podnětný pohled na dobu Protektorátu očima vystudovaného historika. Problémy každodenního života jsou zde odsunuty stranou na úkor záznamu zejména tehdejší propagandy a úvah nad historickou rolí nacistické ideologie, odsuzované zde jako středověká ve smyslu rozšiřování německého Lebensraum skrze feudální nadvládu nad jinými národy a nepokroková svým úzkým zaměřením pouze na německý národ. Osobně mě nejvíce zaujal vývoj propagandistické argumentace, zde nejčastěji Goebbelsovy, která se postupně zaplétá do sítě utkané z vlastních (pseudo)argumentů až do té míry, že úryvky z posledních dvou let války získávají nechtěně absurdní rozměr a mnohdy mě dokázaly přímo rozesmát. Jinak zajímavé je používání marxistické terminologie u úvah věnujících se rozličným revolucím a interpretace různých činů nacistické vlády, které jsou mnohdy v rozporu s obvyklým dnešním pohledem.

Pro začátek je třeba zmínit, že spíše než o historii socialismu se jedná o portrét několika jedinců, které se na rozvoji této ideje podíleli. A v tom vězí nevěrohodnost knihy. Hlavní problém je, že z jednotlivých portrétů se dá krásně vyčíst, ke komu autor chová sympatie a ke komu ne. Tudíž takový Marx je zde vykreslen jako necitelná zrůda bez jediné dobré vlastnosti, o jehož díle se zde dozvíme maximálně to, že úvod Kapitálu je blábol skládající se z banalit a nesrozumitelných vět, což je ale vlastně úplně jedno, protože ho stejně nikdo pořádně nečetl. Naopak vůdci amerických odborů Gompers a Meany tu vystupují jako dokonalí hrdinové bez jediné chybičky, co se spořádaně starali o své rodiny, vyhráli všechny bitvy, na kterých se podíleli, prokoukli socialismus až na dřeň a vůbec byli ve všech směrech dokonalí. Ostatní portréty taky bohužel většinou zavání účelovým výběrem a následnou interpretací faktů. Díky tomu, ač bych s mnoha závěry knihy jinak i souhlasil, ji nemohu považovat za věrohodnou publikaci a už vůbec ne za kvalitní úvod do studia socialismu.

Brown spokojeně vykrádá sám sebe a dle úspěchu knihy většině lidí ku spokojenosti bohatě stačí, že Ztracený symbol působí jako prachsprostá variace na Šifru mistra Leonarda. Místo po Paříži se tu běhá po Washingtonu, Převorství Sionské nahrazují Zednáři, v roli zlatého řezu vystupují magické čtverce od Dürera či Franklina a francouzskou policii nahrazuje CIA. Pokud se člověk dokáže odprostit od adorací/hanění autora a neuráží ho jeho velmi volné zacházení s historickými a vědeckými fakty, pak se dočká čtivé, ovšem veskrze průměrné dobrodružné četby. Četl jsem už horší.

Samotný text sice představuje klasickou ukázku středověkého encyklopedického stylu s poplatností tehdejší fascinaci vším podivným vymykajícím se normálnosti, ovšem pečlivě zpracovaná edice obsahující výborný úvod zaměřený na recepci děl, z kterých autor čerpal (Aristoteles, Isidor ze Sevilly aj.), podrobné komentáře každého hesla a obrazový doprovod si zaslouží obdiv. Asi tak si představuju kvalitně odvedenou ediční práci.

Zhruba do 19.století ucházející pojednání o dějinách Prahy, od té doby pak hlavní město slouží pouze jako ilustrace pro pokrokovost dělnické třídy a zpátečnictví buržoazie. Ale fotografie moc pěkné, člověka úplně zarazí, kolik toho z města, kde už tolik let žije, ještě neviděl...

Ze začátku se zdálo, že se bude jednat o zajímavý pokus o naroubování kyberpunkového žánru na indické réalie a tamní mytologii, bohužel postupem času se ukázalo, že autor využil exotické prostředí jako pouhou netradiční kulisu, do které umístil čistě západní typy postav s naší morálkou i hodnotami pohybující se v obvyklých žánrových schématech až k nijak překvapivému konci. Což o to, díky autorově bohaté imaginaci se to čte moc pěkně, přesto pro mě kniha představuje v této podobě poněkud zklamání.

V podstatě takový trošku lépe napsaný dlouhý článek do wikipedie, z kterého příliš vyčnívá snaha autorky o adoraci islámu a očernění západního světa. Tudíž je sice na začátku řečeno, že korán povoluje pouze obranné války, aby pak takřka třetinu knihy zabral popis dobyvačných válek vedených muslimy, kdy výhry jsou navíc označované jako úžasné či vzbuzující nadšení po celém muslimském světě. Pokud se jedná například o vyvraždění židovského kmene Ban Quarajz, pak je to nutno chápat v historickém kontextu a s islámem to nemá vlastně nic společného, pokud se jedná o křížové výpravy, pak je to ostudná událost, za kterou se musí Západ stydět. Vrcholem demagogie pak je kapitola věnovaná fundamentalismu (přirozená reakce na modernismus) či Chomejního revoluce, popisované zde pomalu jako ideální cesta pro moderní islámský stát. Pro proniknutí do islámu se budu muset evidentně obrátit jinam.

Jeden z mála případů, kdy člověk musí souhlasit s hodnocením obsaženým v anotaci knihy. Zkamenělá minulost je totiž skutečně napsaná poutavě, odbornou terminologii využívá minimálně a díky tomu dokáže i laikovi výstižně představit jednotlivé fáze vývoje života i s problémy, které před vědci díky nedostatku materiálu vyvstávají. Jako úvod do zajímavé oblasti přírodních věd i přes větší stáří stále povedené.

Povedený thriller, který je z obvyklého balastu podobných knih pozvedán nejen ideálně zvoleným prostředím New Yorku konce 19.století a chytrým použitím historických skutečností a postav, tak zejména povedeným vystižením nadčasového sporu mezi zažitými předsudky a nově se vynořujícími poznatky, která radikálně narušují zaběhlá schémata a podkopávají mocenský status quo.

Spíše než kvůli literárním kvalitám, které nejsou nijak valné a silně se na nich odráží nevypsanost obou autorů, má cenu knihu číst jako zajímavé svědectví o počátku beat generation a jedné události, která je kdysi formovala.