Velice zajímavý pohled do zákulisí americké politiky, napsaný mile sarkastickým stylem a dokazující, že Kissinger byl mimořádně chytrý a vzdělaný člověk, co diplomacii skutečně rozuměl.

Kvalitní detektivní příběh s krásně melancholickou atmosférou, přesně vystihlou textem písně Poslední runda od Dave Van Ronka, co se v knize nachází.

Mimořádně špatný pokus o napínavý thriller s konspirační zápletkou, který je pouhou přehlídkou klišé a zoufalého pokusu spojit dohromady vše, co se dá (ano, i templáři tady jsou) v domnéní, že to pak bude za něco stát. Akorát to nestojí za nic. Fuj!

Mimořádně sugestivní výpověď, která by měla mít na obálce text: " Četba této knihy způsobuje deprese."

Možná to je klasika, mě ale těžce nudila. Profláklé scény jako útok na větrné mlýny či rozsekání měchů s vínem jsou sice celkem zábavné, ale to vše je obaleno spoustou nudných a opakujících se řečí na rozličná témata, která sice mnohdy ukazují stereotypy tehdejší mentality, avšak jako zábavná četba dnes naprosto selhávají. A navíc ta neskutečná délka, dočíst to až do konce bylo strašné utrpení, uff...

Vcelku souhlas s Orsonem, až na to, že se Waltari nezaměřuje čistě na postavu ženy, ale dělí svou pozornost rovnoměrně na všechny tři postavy a v pozadí ještě vystupuje pomalu nejzajímavější postava starce.

Postavu věčně zasněné Sylvie, kterou ani povinnost starat se o dvě děti nedokáže přinutit vzdát se starých tuláckých zvyků jsem si vážně zamiloval. Jinak hlavním a největším kladem knihy je jazyk, který autorka používá, plný dlouhých, hutných vět přeplněných nádhernými metaforami, díky čemuž se čtenář dokáže úplně vcítit do pocitů a vnímání okolního světa hlavní hrdinky. Nedivím se, že se kniha stala klasikou.

Zoufale špatná trilologie, jejíž ocenění cenou Brama Stokera nechápu. Zmatený děj, špatně napsaný postavy, kdy těm kladným jsem po celou dobu přál řádně brutální smrt a záporný mě po většinu času pouze nudily a hlavně mi celkem uniklo, jak vlastně fungovala ta schopnost, protože střídavě z jejích nositelů dělala polobohy schopné všeho aby v dalším momentě naopak nebyly schopný vůbec ničeho. A chvíle, kdy sedmdesátiletý poraněný židovský psychiatr bez bojového výcviku popadne kulomet a postupně vystřílí asi tak třicet členů ochranky a odjede spokojeně na člunu s větrem v zádech by možná hezky zapadla do pokleslého amerického filmového béčka z 80.let, ale tady vyzněla jako špatný vtip.

Popis knihy od nakladatelství je trochu zavádějící. Autorův záměr není ani tak odhalit čtenáři skutečný život svaté Kláry, jako spíše poukazuje na to, jak autoři hagiografických spisů konstruovali obraz toho konkrétního svatého, ukazuje, jak ten obraz ovlivňoval politický zájem a snaží se i objasnění významu tehdy běžně používaných pojmů, a to vše právě na příkladu svaté Kláry a také na jejím vztahu k svatému Františkovi. Velice zajímavá studie.

Z tvorby Petry Hůlové se mi líbí mnohem více její delší knihy, kde vynikne její schopnost popsat problémy, které nastávají při setkání lidí z různých kultur a jejich neschopnost si vzájemně porozumět, zatímco kratší práce mi pokaždé přijdou celkem plytké a nic neříkající. Stanice Tajga je bezesporu kvalitní kniha, hezky se čte a díky tomu, že každá kapitola je vyprávěná z pohledu jiné postavy získává čtenář příjemně komplexní pohled na popisované události. Jen tu rádobyšokující pointu si autorka mohla odpustit, za tu teda nedík.