I přes spoustu krásně popsaných pokrmů, nad nimiž jsem toužebně slintal, se v případě knihy jedná o pouhou jednohubku z fast foodu, vhodnou ke konzumaci o přestávce v práci či při cestě tramvají.

S výjimkou pasáží popisujících minulost Scottovy rodiny se jedná o pouze průměrný mysteriózní thriller s nepříliš sympatickou hlavní hrdinkou. A navíc postupem času mě začaly nesmírně iritovat veškerá ta slova jako "darda" či "famagor", která patřila do slovníku knižního páru a jimiž King "zasejřil" většinu knihy...

Vrchol literární pokleslosti. Tajemný král zločinu a mistr hrůzy Fantomas, věčně pronásledovaný geniálním detektivem Juvem a jeho odvážným společníkem Fandorem, panoptikum prapodivných existencí žijících v podsvětí Pařížě a spousta temných událostí odehrávajících se na periferii města v čele s fiakrem, rozvážejícím mrtvoly a neznámými světelnými odlesky na hladině Seiny. Neskutečně zábavný brak.

Na podobně přesládlé romantické příběhy jsem nejspíš moc cynický, ale prostě si nedokážu vybudovat vztah k postavám, které neustále překypují bouřlivými pocity, které pak náležitě květnatě líčí svému okolí. Ještě že je to tak krátké, jinak bych to nedokázal bez následků na duševním zdraví přečíst.

Děsivost "A odpusť nám naše viny" vycházela jednak z toho, že podobná věc by se v podsatě mohla stát i ve skutečnosti, jednak ze zajímavé a nejisté morálnosti jednání jednotlivých osob. Zbav nás od zlého už bohužel využívá silně nepravděpodobné nadpřirozené prvky v podobě výjimečnými schopnostmi vládnoucích dětí a postavy se dají jednoduše rozdělit do kolonek dobrý - zlý, takže se už jedná o pouze slušně napsanou detektivní fantasy. A to je při autorově talentu poněkud škoda.

Barker má sice úžasnou představivost a talent na vykreslení nadpřirozené hrůzy, to by ovšem všechnu hrůzu vznikajicí z tajemné postavy Mamouliana nesměl zabít hloupým vysvětlováním jeho původu, čímž ho připravil o mysteriózní auru iracionálního tajemna a navíc ho poté degraduje tím, že jako neschopný ňouma si není schopen poradit s nezajímavými a obyčejnými hrdiny. Škoda.

Ne že by autorka neměla v určitých bodech třeba i pravdu, ale způsob, jakým ji prezentuje a podpůrné argumenty, které vybrala, vypadají spíše jako špatný vtip. O tom, že spousta lidí přichází kvůli vlivu korporací o práci mě prostě nepřesvědčí příklad životních osudů člověka, co se z bohatého finančníka stal bezdomovcem díky alkoholismu! A podobných příkladů je spousta, navíc není v podstatě poznat, co se autorka snažila knihou říct, v jejím podání jsou nadnárodní korporace chvilku zlé, chvilku dobré a tak stále dokola a vrcholem pro mě byla pasáž, označující konzumní způsob života za moderní filosofii vedoucí k lepšímu světu pro všechny. Brak.

Naprosto průměrný fantasy napsané jako prapodivný mix všech obvyklých fantasy klišé a vykrádající Pána prstenů tak nehorázně, že to vyznívá až jako parodie. Ale zbylé dva díly si přečtu, zajímá mě totiž, zda se skutečně objeví fionavarská verze blanických rytířů :-)

Capote tento svůj první literární pokus nechtěl vydat a evidentně věděl, co dělá. Nezajímavý příběh plný nudných postav, co se otravně nimrají ve svých pocitech mohl klidně skončit na dně koše a nic hrozného by se nestalo.

Eseje věnované čistě literatuře či filmu jsou výborné a ukazují autorovu ohromnou erudici, ovšem v pasážích, věnovaných stavu současné společnosti, vyznívá profesor Líman až nechtěně vtipně a ze všeho nejvíce připomíná stareho mrzutého dědu, co sedí v houpacím křesle, pije jednoho lahváče za druhým a brblá, jak za jeho dob bylo chutnější pivo, lepší počasí a hezčí holky.