Goreyho povídky jsou minimalistické a plné vtipných náznaků. Milovník bizarního hudebního seskupení Tiger Lillies a „pokleslé“ kabaretní zábavy, Edward Gorey, pracuje se skrýváním významu – nutí diváka pro plné porozumění pečlivě studovat jednotlivé kresby, ve kterých se občas skrývá překvapivý detail – a s nevyřčeností – samotný děj se odehrává mimo zobrazené pole, je tudíž vyprávěn „inverzně“: spíše samotným čtenářem, který si musí domýšlet, tvořit z poskytnutých vodítek fikční svět. Např. titulní povídka Kuriozní lenoška představuje skrytý řetězec erotických scén, aniž by zde byl některý z jejích prvků explicitně uveden. Pomocí důmyslných a vtipných dvojsmyslů, které vyzývají ke „špatnému čtení“ – k řadě záměrných přeřeků – zahrnuje do své hry určitou „provinilost“ čtenáře, plynoucí z jeho pocitu, že si „scény“ sám domýšlí (srdce freudisty musí zaplesat). Vše je drženo na uzdě jemné poetiky, podporované výbornou autorovou kresbou, jež sděluje mnohem více než krátké doprovodné texty. Je škoda, že se mezi české čtenáře dostal prakticky neznámý Gorey s takovým zpožděním (chvála Cílkovi) a že přesto nyní zůstane většinou z nich téměř nepovšimnut. Na závěr jedna jízlivá poznámka: kniha rozhodně není vhodná pro povrchní konzumenty popkulturních comicsů a dobrodružné literatury bez schopnosti přesahu, kteří sahajíce po ní jako po „okrajovém“ comicsovém díle, ji poté oprávněně odkládají znechuceni nad svým ztraceným časem, nemohouce do Goreyho poetických sfér svými ztupělými smysly proniknout. Nenechte se proto zmást nízkým hodnocením některých uživatelů ;-).

Prý filosofický comics... Ve skutečnosti se jedná o obskurní parafrázi Božské komedie plné freudismu a vyčpělé esoteriky s podprůměrnou kresbou. Tato první část "velkého díla" je o něco zábavnější než prolog (u nás doposud vyšel ze zamýšleného rozsáhlého esoterického spektáklu pouze prolog a tento první díl): občas nechává čtenáře osvítit zábavným nadhledem, když mu samotné postavy dávají poznat jeho statut čtenáře a jejich statut loutek comicsového světa (trochu na způsob filmu Svatá hora Alejandra Jodorowského) a sem tam je zábavná svojí odvážností ve vykreslení sexuálních fantazií, ale na nadprůměrně kvalitní comics to zdaleka nestačí.

Prý filosofický comics... Ve skutečnosti se jedná o obskurní parafrázi Božské komedie plné freudismu a vyčpělé esoteriky s podprůměrnou kresbou.

Dílu markýze de Sade se věnuje jen málo seriozních studií a ještě méně jich existuje v českém překladu – tohle je jedna z nich a troufl bych si tvrdit, že Klossowského Sade můj bližní patří mezi ty vůbec nejvýznamnější knihy, které o filozofii libertinsky smýšlejícího markýze pojednávají (spolu s pracemi Michela Batailleho). Koho zajímá teorie transgrese, Francouzská revoluce a 120 dnů Sodomy, neměl by studium Klossowského opomenout ;-). Jinak, tento jediný překlad Klossowského díla do češtiny je další případ u nás ignorovaného významného spisovatele a filozofa. Filmová poznámka: Pierre Klossowski je autorem předlohy k avantgarnímu filmu Raoula Ruize – L´Hypothèse du tableau volé.

Opus magnum velikána české "okrajové" literatury - Jana Křesadla. Autor sám své dílo obhajoval jako projev tzv. "odvaznictví" - tzn. výkon hodný obdivu, jehož vykonavatel jím předvádí něco nevídaného, jako např. výstup na Mt Everest nebo přeplavání La Manche apod. V tomto případě se jedná o velkolepý sci-fi epos, psaný ve starořeckých hexametrech s paralelním autorským překladem do češtiny, řádek po řádku na způsob Otmara Vaňorného. Formálně by kniha zřejmě spadala do kategorie "sci-fi opera". Děj knihy představuje kosmickou odyseu za vesmírnou ovcí, kdy hlavní hrdina, podobně jako Gulliver, navštěvuje spolu s bojovým robotem Železným Ivem (narážka na Iva Železného - vydavatele a přítele Jana Křesadla) a vesmírným skunkem Frantou, který slouží jako překladatel do všech známých jazyků a který je fiktivním autorem samotného starořeckého textu, nejrůznější bizarní světy v zapadlých koutech univerza. Autorova mystifikační předmluva tvoří organickou součást díla: představuje fikční meta-svět, do kterého vstupuje sám autor, který díky svým jazykovým a překladatelským schopnostem přeloží čapkovskému archiváři Divíškovi řecký originál vesmírného skunka do češtiny. Svým rozsahem i obsahem by předmluva mohla tvořit samostatnou povídku a pro leckoho by mohla být nejzajímavější součástí díla. Těm, kdo nejsou s tvorbou Jana Křesadla dostatečně seznámeni, doporučuji začít s nějakou známější autorovou beletristickou knihou, protože typická křesadlovská literární hra je zde díky náročné formě značně omezená a zploštělá (až na předmluvu), což by mohlo potenciálního čtenáře odradit. Zkušeným křesadlofilům a příznivcům Homéra to jistě vadit nebude a tudíž předpokládám, že si tento mistrův formálně-geniální exces dostatečně užijí ;-).

Kniha představuje šest Borgesových přednášek na různá témata z oblasti literatury, přednesených v letech 1967-1968 na Harvardově univerzitě. Zvukový záznam byl nějakou dobu ztracený, až dlouho po Borgesově smrti byl opět nalezen a hojně vydáván. Soubor představuje inspirační zdroj a vzor pro pozdější sérii šesti přednášek Umberta Eca (rovněž na Harvardu), který vyšel česky pod názvem Šest procházek literárními lesy.

Kolik se toho jednomu přihodí během jednoho obyčejného dne aneb Všechno se stane dneska v noci. Joyceův nepřekonatelný Meisterstueck, jenž může sloužit jako názorná ukázka, že každý je svým způsobem hrdina podoben antickému gerojovi - záleží na úhlu pohledu a v každém zlomku skutečnosti se zrcadlí celý vesmír se všemi jeho možnostmi a idejemi (a Hrabalovi sloužil jako názorná ukázka jak dlouhý se dá napsat monolog: Taneční hodiny pro starší a pokročilé). Navíc je Odysseus z formálního hlediska napsané na tak vysoké úrovni, že by jej mohli vyslat do vesmíru, jako součást výbavičky kosmické sondy, představující maximální pozvednutí lidského génia. Paradoxní je, že sám Joyce tohle dílo zřejmě později překonal v nepřeložitelném významovém znako-lese zvíce stovek popsaných stran - Finnegans Wake.

Víte co je to camera lucida? - David Hockney názorně předvádí, že na mistrném zvládnutí techniky šerosvitu vůbec nic není a všem těm podvodníkům v čele s Caravaggiem nemáme věřit ani nos mezi očima ;-). Co si o tom asi myslí konzervativec Paul Johnson? ;-)

Zásadní dílo logického dogmatika Ludwiga Wittgensteina s hlubokým zenovým potenciálem, který těm, kdo mu nerozuměli, přednášel na truc verše Rabíndranátha Thákura. Jenom ten, kdo vydrží z dechem až do konce, může odhodit žebřík a aniž by potřeboval dodat jediné slovo, obsáhne svět za hranicí exaktního vyjadřování.

Nejvtipnější text, jaký jsem četl. Bavil jsem se přesto, že nemám vtipnou literaturu vůbec rád. Zde je vtipnost knihy místy natolik hustá, že se jí čtenář musí doslova prodírat a leckterá pasáž může svou hypertrofovanou duchaplností někoho utýrat k smrti. Tohle není zábavná literatura, pane Jamek, tohle jsou galeje! ;-)