Příjemné čtení, protože úvahy a myšlenky nejsou až tak obvyklé a postavy příběhu až tak reálné.

Po celý román se vypravěčka celkem nahodile probírá vzpomínkami, úvahami a oblíbenými citáty (hlavně La Rochefoucauldovými). Všechny střípky vyprávění jsou propojeny ústřední otázkou, zda to, co se tehdy stalo, je láska (jak se jí v mládí zeptala babička, když ji jednou nachytala při intimním styku se studentem), a vytvářejí tak celistvou mozaiku postřehů a prožitků. Na přeskáčku odhalovaný příběh vypravěčky (a příběhy jejích příbuzných) pak vyvolává dojem, že je pravdou, co se vypravěčka domnívá: že láska je něco takového, jako je román.

Román o tom, že svět je čím dál víc brutálnější a děsivější (jak se zdá šerifovi, jehož monology prokládají příběh). Styl vyprávění svou strohostí nelidskost reality skvěle zvýrazňuje (filmové střihy, krátké věty a odstavce, přímé řeči bez uvozovek). Nelze doporučit těm, kteří v literatuře hledají útěchu.

Unikátní kniha, která se líbí dětem i dospělým, navíc napsaná v době, kdy se takovéhle knihy pro mládež vůbec nepsaly. Svět dětí, který zachycuje, je tak tím nejvzdálenějším v čase, který můžeme prostřednictvím chlapeckého románu hodnověrně poznat.

Velmi přehledné vyprávění plné nejrůznějších (mnohdy překvapivých) zkušeností.

Taky si myslím, že je to jeden z těch lepších románů autora. Akční a poučné pasáže se vyváženě střídají (román není únavný tím, jak se v něm pořád něco nebezpečného děje), postavy jsou individualizované a celkem uvěřitelné (i když samozřejmě podřízené napínavému ději), podávaná zkušenost je originální a působí reálně. A dílo navíc poukazuje na závažný problém současného světa.

Jeden dlouhý rozhovor, který je čím dál méně reálný a mění se v intelektuální hříčku. Téměř od začátku mi připomínal šachovou partii, jejíž výsledek mě nezajímá. Možná bych ho doporučil čtenářům unaveným běžnými realistickými romány.

Román o odcizení vypravěčky a zbytku rodiny, která pochází z téměř neobydleného severozápadního Islandu. Nina jako jediná mohla jít studovat, dostala se i do zahraničí a její svět i literární zájmy ji od rodiny, která se za jejího života musela odstěhovat blíž k civilizaci, značně vzdálily. K životním osudům příbuzných teď necítí žádný vztah. Ve třech nocích, po které Nina musí bdít u lůžka umírající matky a vzpomíná na osudy blízkých, tento vztah pozvolna nachází.
Líbila se mi i čeština překladatelky Heleny Kadečkové.

Román vyprávějící o tom, jak se žilo po napoleonských válkách v rodině starého autoritativního lakomce, vyžaduje od dnešního čtenáře jistou trpělivost při úvodních výkladech o osudu hrdinů a popisech prostředí. Jednoduchý příběh o nešťastné lásce Evženie a jejího bratrance Karla je poutavý díky vypravěči, který se čtenáře snaží explicitně zasvětit do chování postav a jejich prožívání. Uvěřitelné je i vyústění příběhu, kdy se Evženie, neschopna žít a spravovat majetek jinak, než jak to činil otec, nemstí za bratrancovu zradu a ve svém dalším osamoceném životě se věnuje dobročinnosti.

Nejslavnější viktoriánská detektivka s nejslavnějším soukromým detektivem, která kromě napětí a atmosféry gotického románu nabízí i prvky psychologické a společenské prózy.
V době dospívání bych knize dal 100 %.