Unikátní kniha, která se líbí dětem i dospělým, navíc napsaná v době, kdy se takovéhle knihy pro mládež vůbec nepsaly. Svět dětí, který zachycuje, je tak tím nejvzdálenějším v čase, který můžeme prostřednictvím chlapeckého románu hodnověrně poznat.

Román o tom, že svět je čím dál víc brutálnější a děsivější (jak se zdá šerifovi, jehož monology prokládají příběh). Styl vyprávění svou strohostí nelidskost reality skvěle zvýrazňuje (filmové střihy, krátké věty a odstavce, přímé řeči bez uvozovek). Nelze doporučit těm, kteří v literatuře hledají útěchu.

Po celý román se vypravěčka celkem nahodile probírá vzpomínkami, úvahami a oblíbenými citáty (hlavně La Rochefoucauldovými). Všechny střípky vyprávění jsou propojeny ústřední otázkou, zda to, co se tehdy stalo, je láska (jak se jí v mládí zeptala babička, když ji jednou nachytala při intimním styku se studentem), a vytvářejí tak celistvou mozaiku postřehů a prožitků. Na přeskáčku odhalovaný příběh vypravěčky (a příběhy jejích příbuzných) pak vyvolává dojem, že je pravdou, co se vypravěčka domnívá: že láska je něco takového, jako je román.

Příjemné čtení, protože úvahy a myšlenky nejsou až tak obvyklé a postavy příběhu až tak reálné.