Životopis jednoho z největších kosmologů, teoretických fyziků a populizátorů vědy. Autoři popisují Hawkingův život od narození přes studia v Cambridgi a zároveň v časové posloupnosti vysvětlují pojmy a objevy, na které vědec přišel. Vše je popsáno laickým způsobem, bez používání vzorců a zbytečného zacházení do detailů. Trochu mi vadila úplná absence vysvětlujících kreseb. Autoři se snažili o zaměření knihy pro co největší čtenářskou obec, ze začátku, kdy se mluví trochu o Galileovi, Newtonovi a Einsteinově teorii relativity, tak je to ještě v pohodě. Později přijde na řadu kvantová fyzika, Planckovy konstanty, kvasary a pulsary, černé díry, teorie singularity a podobně. Nakonec, když se mluví o mnoha vesmírech, strunách a červích dírách už jsem se trochu ztrácel, asi by to chtělo více prostoru. Kniha je napsaná velmi čtivě, ale je trochu rozpor v tom, kdo by jí měl vlastně číst. Člověk, který se chce dozvědět něco o fyzice a kosmologii, by si asi měl radši přečíst Stručnou historii času, kde je vše více rozvedeno. A ten, koho zajímá Hawking, jako člověk, se toho taky moc nedozví, protože Stephen si své soukromí střeží, a taky na jeho životě svým způsobem není zase tolik zajímavého. Připomínalo mi to, co nedávno řekl Mark Zuckerberg: „The Social Network je dobrý film, ale filmaři musí všechno trochu dramatizovat. Můj život v posledních několika letech byl spíše mnoho hodin náročného programování.“

Bill Gates popisuje svoji vizi Informační dálnice, což by mělo být vysokorychlostní propojení počítačů celého světa, jehož prostřednictvím by lidé komunikovali a sdíleli znalosti a zábavu. Nejprve popisuje sebe v průběhu vývoje počítačů od dětství po pozici šéfa Microsoftu. Tahle část mě bavila asi nejvíc, čiší z ní nadšení pro technologie, zároveň shrnuje historii počítačů a Microsoftu a popisuje svůj pohled na špatná rozhodnutí své konkurence. Potom se až do konce knihy věnuje popisu informační dálnice. Není sporu, že Bill je velký vizionář a i zde přichází v roce 1995 s mnoha vizemi, které jsou dnes již běžnou realitou (třeba univerzální smartphony s dotykovým displejem, Cloud computing apod.). Zároveň taky dokonale rozumí spojení technologie s businessem a celkově působí po těch 16 letech, že má prostě čuch na to, kam IT bude směřovat, jak z toho vydělat peníze, i když mu to samozřejmě nevychází na 100%. Jinak popisování mnoha vizí ale začne brzy nudit, podle mě to není téma na tolik stránek, ale na kratší esej.

David A. Vise, novinář Washington Postu, sepsal knihu, která popisuje krátkou historii společnosti Google od jejího vzniku v roce 1998, kdy si dva američtí postgraduální studenti (L. Page, S. Brin) řekli, že vytvoří nejlepší vyhledávač na světě, po rok 2005, kdy byla kniha napsaná. Popisuje netradiční postupy, které oba zakladatelé používají, společně s CEO Googlu Ericem Schmidtem, v řízení této firmy.
Bohužel je celá kniha spíše ne moc uceleným souborem „přeříkaných“ článků z novin, zároveň na mě text působil, že tématu autor stejně jako překladatel příliš nerozumí. Vise, přestože je držitel Pulitzerovy ceny, je taky dost nudný vypravěč. Určitě by se z příběhu dalo vytěžit víc.
Kniha hodně působí, jako reklama na Google, někdy je to až přehnané, jak se všude píše o tom, že Google zachraňuje děti, Google se řídí heslem „Don’t be evil“, Google je nejlepší, áááno… Zato Microsoft je tvůrcem všeho zla, nemáme rádi Billa Gatese, áááno… Celá organizace na mě chvilkama působila trochu jako sekta.

Geraint Anderson byl 12 let úspěšným makléřem v londýnské City. V roce 2008 se rozhodl skončit a napsat o svých zkušenostech knihu. Geraint skvěle popisuje, jak to v takové společnosti chodí, jak je mnohem důležitější lhát klientům, vodit je po večírcích a získávat si jejich přízeň přes drogy, sex a alkohol, než být dobrý v matematice a ekonomické analýze. Jak makléři vydělávají astronomické sumy, za to, že lítají s klienty na Ibizu a pudrují si nosy. Jak utrácejí za nesmyslně předražené věci, soutěží mezi sebou, takže nakonec musejí pracovat 12 hodin denně, dokud nedostanou infarkt.
Geraint se skrývá za jméno Steve Jones, který vypráví román v první osobě, pravděpodobně proto, že nechce být spojovaný se špinavostmi, kterých se Steve dopouští, ale je jasné, že mnoho z toho, co zažívá Steve, vychází ze zkušenosti Gerainta. Stejně tak jsou změněny názvy společností, aby se spisovatel vyhnul žalobám (Goldman Sucks, Megashite, …). Trochu mi vadilo, že Steve si celou dobu namlouvá, že on k nim nepatří, že není takový, že je levicový hipík a tohle dělá jenom, aby si trochu vydělal. Bohužel Steve (stejně jako Geraint) je povrchní prolhaný narcis, stejně jako všichni ostatní v City, a tímhle svým namlouváním si, že on je jiný a lepší, se stává podle mě ještě větším pokrytcem, než jeho kolegové. Geraint je ale zároveň skvělým produktem City, který v tom opravdu umí chodit, navíc umí čtivě psát, takže knížku velmi doporučuju, je v ní taky mnoho věcí k zamyšlení. I když Geraint píše o celém systému pejorativně, že je to vlastně banda povrchních hňupů, kteří se jenom chtějí rychle napakovat, a vodí celý svět, s jejich penzijními fondy a podobně, za nos, tak myslím, že je to mnohem blíž realitě, a kde Stone ve filmech jenom lehce naznačuje, tak Geraint jde na dřeň.

Kniha popisuje camorru, mafiánskou síť působící v okolí Neapole. Autor popisovanému prostředí dobře rozumí, nejen proto, že zde vyrůstal, ale také se nechával mafiány zaměstnávat. Z knihy lze dobře pochopit, jak silně je mafie provázána s Itálii. A to se samozřejmě nejedná jenom o filmově zpopularizovanou Cosu Nostru. Camorra patří mezi jednu z nejsilnějších a nejbrutálnějších. Saviano popisuje neapolskou mafii, ne jako bandu desperátů, ale spíše jako součást italského systému, něco, co je pro Italy, svým způsobem, všední a samozřejmé. Brutalita a šílenství takového systému si nijak nezadají s divokým západem, nebo středoafrickými režimy. U této knihy je důležité, že ji napsal Ital, protože kde by cizinec jenom kroutil hlavou, tam přijde Saviano s jasným a naprosto samozřejmým vysvětlením starého mazáka, takhle to přece u nás chodí.
Bohužel ale autor zachází příliš do detailu a seznamy jmen u všech událostí jsou příliš dlouhé a celkově kniha působí dost roztahaně. Takový detailně popisný způsob je cenný spíše pro kriminalistu, než laického čtenáře. Není ale divu, že se Saviano dostal na černou listinu camorry, a musí teď žít s policejní ochranou.

Na konci dvacátého století je na Měsíci objeven tajemný monolit, který vyšle zprávu někam k Saturnovým měsícům. Je proto vyslána průzkumná loď s pětičlennou posádkou, z nichž tři, kteří vědí o pravém cíli letu, jsou hybernováni. Zbývající dva se starají o průběh letu. Šestým členem posádky je nejmodernější počítač HAL 9000, který se stará o veškeré ovládání lodi, a jeho schopnost učit se, je na tak vysoké úrovni, že si začne uvědomovat vlastní bytí, a když potom dojde v jeho výpočtech k bezvýznamné chybě…
V knize je skvěle popsaný pocit při objevování nových koutů sluneční soustavy, pocity samoty uprostřed vesmírné prázdnoty, denní rutina při vesmírných letech, jaké může mít důsledky, pokud počítač myslí („Co to děláš Dave?“) a Clarkeův pohled na mimozemské civilizace, který se dost liší od zelených mužíčků, a který je bližší mě stejně jako třeba dalšímu čtenáři Clarkea Douglasu Adamsovi.
Kniha vznikla vlastně na zakázku pro režiséra Stanleyho Kubricka, který koupil od Clarkea práva na zfilmování povídky Hlídka, a chtěl po něm, aby tuto povídku nějak rozvinul. Knihu nakonec Clarke dopsal až krátce po uvedení filmu do kin. A i když je základní linie příběhu ve filmu podobná, tak hodně částí se liší.

Obyčejnému pozemšťanovi Arthurovi Dentovi mají zbořit dům, kvůli stavbě dálnice, od dlouholetého přítele Forda Prefecta, ze kterého se vyklube mimozemšťan, se ale dozví, že kvůli galaktické dálnici se bude bourat celá Země. A tak ho zachrání vesmírným stopem Vogonské lodi, plné byrokratických recitátorů veršů. Při cestě vesmírem dále potkají Zafoda Bíblbroxe, dvouhlavého hipisáka a galaktického prezidenta, jeho přítelkyni Trillian, a Marvina, prototyp robota, kterému byl instalován modul lidských citů, čímž upadl do těžce depresivních stavů. Podle Stopařova průvodce se dozvíte, jak je při vesmírném stopu důležitý ručník, zjistíte, kdo je na Zemi pravým pánem tvorstva, nebo třeba jaká je odpověď na otázku života, vesmíru a vůbec.
Dokonalá galaktická směs sci-fi zábavy, spousta skvělých neuvěřitelných nápadů, prostředí, postav atd. Adams má obrovskou představivost a ve svých knihách je tak trochu pánem pravděpodobnosti. Tvůrci filmu se ani nepokoušeli natěsnat do něj nejlepší a nejbláznivější pasáže (o seriálu ani nemluvím).
Nepropadejte panice!

Za 2. světové války Němci obsadili malou tajemnou pevnost uprostřed rumunských Karpat, pro budoucí strategické využití. Jakási děsivá síla, ale začne postupně zabíjet vojáky drsného kapitána Woermanna. Aby se podivné události vyřešili, přijede do pevnosti major SS Kaempffer s jednotkou einsatzkommanda (specializující se na tábory smrti). Prchlivý fanatik, který svou pravou povahu skrývá za bezohlednou krutost. Jediný, kdo by mohl ukončit šílené vraždění německých vojáků je profesor archeologie Cuza, smrtelně nemocný Žid, o kterého se stará jeho dcera Magda. Zároveň se do Rumunska na pašerácké lodi vydává, přes celou válečnou Evropu roku 1941, tajuplný cizinec Glenn.
Nejsem zrovna velký fanda hororů, Drákuly, Čachtických paní apod. Ale takhle napínavý horor musí strhnout snad každého. Už jenom prostředí, které jsem nastínil, je dokonalé. K tomu skvělá atmosféra, ne zcela ploché charaktery, napínavý děj, kříže, knihy zla… Bohužel v polovině kniha ztrácí dech a místo děsivého tajemna se více prosazují prvky románu červené knihovny, nebo fantasy. Kvůli první polovině, se ale nedivím, že pro znalce, patří kniha mezi kultovní. Jinak film je Mannův tak trochu omyl.

Soubor pravděpodobně všech Pratchettových povídek do roku 2004.
Moře a malé rybky – klasický příběh o čarodějkách Bábi Zlopočasné a Stařence Oggové, které se chystají na soutěž o nejlepší Trik.
Dvacet centů s obálkou a vánoční přání – vánoční dickensovská, lehce hororová povídka o kočím, který zabloudí ve světech vánočních pohlednic.
Hollywoodská kuřata – krátká zábavná historka o kuřecí evoluci ve světě tvořeném dálničním ostrůvkem.
# IfdefDEBUG + „world/enough“ + „time“ – Scifi povídka o opraváři obleků pro virtuální realitu se zvláštním názvem v podobě kódu v jazyku C. Tahle povídka mě asi bavila nejvíc. Pratchett nastiňuje budoucnost, ve které všichni žijí ve virtuální realitě, naprosto odříznutí od opravdového světa. Běžně používají embedded reality (např. rasisti si z reality vymažou černochy), kopie jejich mrtvých přátel se stávají ve virtuální realitě nesmrtelnými, stejně tak oni sami mohou nakopírovat sebe sama do systému jako vir a žít tak věčně. Vzhledem k tomu, že povídku Terry napsal v roce 1990, tak jsou tam zajímavé pohledy do budoucnosti, které by mě v té době nenapadly, i když do kin už šel třeba Total Recall, a které nyní jsou běžné. Taky konec o lidském vědění je zajímavý.
Trollí most – povídka o tom, jak se stárnoucí barbar Cohen vydá přepadnout trolla na mostě. Nakonec ale společně vzpomínají na staré časy. Vtipný je odkaz na hru Simon Sorcerer.
Kšeft v Hádesu – vtipná povídka o tom, jak se Ďábel rozhodne najmout PR odborníka Crucibla, aby mu pomohl zpopularizovat peklo. Na téhle povídce je zajímavé, že jí Terry napsal už ve 13 letech a byla otištěna v časopise Science Fantasy. Povídka je svižná a zábavná, i když je z ní cítit mládí autora.
Bylo nebylo… a bude? - scifi historka o Mervinovy, který se dostane po nehodě ve stroji času do fiktivního světa Albionu, kde se pokusí poněkud upravit historii.
Vložte medvídka – krátká vánoční historka o Santa Clausovi a počítači, který jediný na něj věřil a chtěl dostat vánoční dárek.
Gramofony noci – povídka o DJ Waynovi, který sbírá všechny ty starý fláky a jednou potká podobného sběratele hudby Smrtě.
Poslední odměna – ze začátku vtipná povídka, jak spisovatele Doggera navštíví jeho hrdina z knížek barbar Erdan
Divadlo krutosti – krátká povídka, kde Ankh-Morporská hlídka vyšetřuje podivnou vraždu.
Inkubác – povídka o 100 slovech, o tom, jak se mágovi nevyvede pomsta na čarodějce pomocí inkuba (mužská podoba sukuby). Spíše krátký vtip.
Z 12-ti povídek se mi nejvíc líbili asi dvě: # IfdefDEBUG + „world/enough“ + „time“ a Vložte medvídka. Ostatní jsou buď klasický průměrný Pratchett, nebo lehce podprůměrné.

Rozsáhlý historický román, ve kterém popisuje v patnácti knihách svůj život Sinuhet, egyptský lékař ze 14. století před naším letopočtem. V době 18. dynastie, kdy na trůn dosedá faraón Achetaton a přichází s novým bohem Atonem, před kterým jsou si všichni lidé rovni. Tato moderní myšlenka se ale ve starém Egyptě nesetká s velkou přízní. V myšlenkách poněkud nepraktický Sinuhet procestuje společně se svým vychytralým otrokem Kaptahem a tvrdým vojevůdcem Haremhebem starověkou Sýrii, Babylón, Mitanni, Chettitskou říši a dostane se až do Minotaurova labyrintu na Krétě. Seznámí se s většinou vládců těchto říší a zároveň také farónů té doby, nechybí ani Tutanchamon.
Autor popisuje historická fakta, ke kterým přidává své fiktivní postavy a nápady.
Z knihy silně čiší atmosféra starověkého Egypta, starobylost, tisíciletá tradice je nadevše, provázanost se smrtí, královští otvírači lebek, … Je plná filozofických úvah a různých ponaučení, ale zároveň jsem měl pocit, že autor se při vypravování děje lehce usmívá, poprvé jsem to začal cítit, když svým úhledným jazykem, jako by se jednalo o hieroglyfy vytesané do skály, popisuje temné ulice Vesetu, a najednou si Ptahhor vylije pivo na hlavu… Celá kniha pak získá až takový forrestgumpovský nádech. Jinak je velmi rozsáhlá a střídá pasáže, které jsou dobré s naprosto výbornýma, jako je popis Haremhebovy války, nebo intrik u dvora. Je velmi čtivá a také popisované období dávného starověku je pro svou exotičnost dost zajímavé.