Nomové, maličké bytosti, pro které je jeden lidský rok, jejich deset. Před dávnými časy se dostali ze své planety na Zem, ale nikdo neví, proč, jak a odkud vlastně. Skupina nomů přežívá poblíž kavárny, ale protože zbývá jediný mladý nom, lovec Masklin, tak nasedají na náklaďák a vydávají se do Obchoďáku, kde potkávají obrovskou skupinu dalších nomů. Zároveň s nimi začne mluvit Věc, kterou dědí z generace na generaci a pokusí se jim pomoct, jak se dostat zpátky domů na svou planetu. Setkáme se s chytrou Grimmou, která i když jako žena začne číst, tak jí nevybuchne hlava, Dorkasem, který umí lidem krást elektřinu, nerozhodným Grymem z oddělení Papírníků, který zdědí vedení nomů, nebo se světákem Angalem a jeho ochočenou krysou Bobem.
Jedná se o první díl trilogie o nomech, ve které se autor zaměřil hlavně na nejmladší čtenáře. Nomové žijí mezi pomalými lidmi, a některé věci si vykládají trochu jinak. Např. uctívají veliké Bří Arnoldové (zal. 1905), kteří založili Obchoďák, obracejí se s nadějí k Nabídce výhodné a mají strach ze strašlivé Radikální slevy se špičatou čepicí.
Nedokážu odhadnout, jak by se mi kniha líbila, kdybych jí četl jako dítě, ale takhle mi přišel jazyk, stejně jako děj trochu fádní, nezajímavý. Způsob vnímání okolního světa nomy, je sice originální, ale vtipné narážky se podle mě dlouho opakují a nepřichází nic nového. Škoda taky, že tentokrát nepřekládal Jan Kantůrek. Asi bych dal větší hodnocení, kdyby šlo jenom o povídku a ne celou knihu. Jinak nezaměňovat s Kobercové, ti jsou o dost dospělejší a temnější.

Podle přesných statistických výpočtů p-matiky má být mladík Dom Sabalos v den svého jmenování do funkce prezidenta správní rady na planetě Protitoč zavražděn. Pokusí se tedy nalézt tajemnou rasu Žolíků společně s Hrs-Hgnem, vědcem z rasy phnobů žijících v bažinách, nalezeným bažinným tvorečkem Igem a robotem páté třídy Isaacem. Na cestách se setká například s kmotrem Bankou - počítačem planetou, vodní podstatou Chatogastrem...
Jedno z mála Terryho sci-fi, které napsal v roce 1976, a je docela škoda, že podobných knížek nenapsal víc. Kniha je trochu temnější, stejně jako Kobercové s naprosto povolenou uzdou fantazie. Vesmír plný roztodivných ras, tvarů a robotů, p-matika pomocí, které je možné předpovídat budoucnost, vesmírní psi... Vůbec celkový popis jiných civilizací, je hodně oproštěný od klasické reality a velmi blízký mému vnímání, jak by to třeba mohlo být. Pratchett vyprávění prokládá silnými filozofickými úvahami, ale i klasickým humorem.
Jinak kniha má sem tam hluché místo, a je krátká, takže není čas se dostat do větší hloubky jednotlivých postav.
Už v této knize se objeví např. svátek prasečí hlídky, možná, že prapůvodní verze Bendera z Futuramy, stejně tak jako hodně věcí připomíná Douglase Adamse. Např. rozhovor Isaaca s roboty nižších tříd je dokonalá sranda.

Zemře poslední strážce brány a nemá nástupce. Skrz bránu se začne oslabovat realita, čehož využijí Věci, které se chtějí dostat do skutečného světa. Aby realitu dále oslabili, tak začnou vytvářet Holy Wood, kde realita není tak důležitá. Celý Ankh-Morpork potom propadne Holy-Woodskému šílenství. Alchymista Thomas Silverfish vynalezne osmocelulózu (film) a stane se producentem a vychytralý prodavač párků Těpic Aťsepicnu režisérem, úspěšný nekonečný student magie Viktor společně s vesnickou dívkou Ginger hlavními hvězdami a bodyguarda jim bude dělat přímočaře myslící trol Navážka. Viktor se taky spřátelí s mluvícím voříškem Gaspodou a psem hrdinou Laddie (Lassie).
Pratchett si tentokrát dělá legraci z němé éry Hollywoodu. Nechybí trol, který si dal přezdívku Rambonit, 1000 slonů na dobírku kráčejících zkrz říši Yetiů, nebo King Kong tak trochu naruby.
Bohužel celá kniha je hodně natažená. Pořád se točí kolem stejného tématu a po nějaké době začne nudit. Myslím si taky, že například volba hlavních postav, jako je třeba Kolík, taky nebyla nejlepší. Kolík funguje skvěle, jako vedlejší postava, ale na hlavní postavu je moc plochý. Téma mi prostě nějak nesedlo, trochu se ztrácel děj na úkor narážek na Hollywood, nenašel jsem ani nějakou delší pasáž, která by mě vysloveně hodně bavila, jako v ostatních knihách.

Kniha popisuje 11 ostrovů a k nim historii uložení pokladů, jejich následného hledání a významné osobnosti s ostrovy související. Od Kokosového a Dubového ostrova, který snad nechybí v žádném takovém souboru, přes významné piráty Černovouse, Kidda nebo Luňáka, po moderní korzáry jako byl Jean Lafitte.
Jedná se o klasickou oddychovou knížku o pirátech a pokladech. Kniha je čtivě napsaná, ke každému ostrovu obsahuje jednoduchou mapu oblasti. Vadilo mi akorát, že autoři často, popisovali děj v souvislosti s nějakou historickou událostí, ale tu vůbec nepopsali. Protože je kniha psaná pro úplné laiky, tak by neškodilo historické události aspoň pár větami vysvětlit. Kniha samozřejmě ztrácí také tím, že takových knih je mnoho a nepřináší nic moc nového, takže pro člověka, který už takových knih několik četl se bude text dost opakovat.

Čtrnáctiletý amatérský démonolog Erik se pokusí vyvolat démona, aby mu splnil 3 přání. Omylem se, ale v magickém kruhu objeví Mrakoplaš, který mu sice přání začne bez vlastního přičinění plnit, ale tak trochu jinak, než si Erik představoval. Postupně se oba společně se Zavazadlem podívají do říše Tezumánců (Aztéků), kteří fanaticky uctívají trpasličího pekelného démona Quizozapletla,
zapojí se do války mezi Tsorťany a Efebejci (Trojské války), podívají se i do pekla, kde vládne strašlivý úředník Astfgl, navštíví samotného Stvořitele a dostanou se na okraj vesmíru.
Tato kniha je trochu kratší než většina dílů. Hrdinové se dostávají do mnoha zajímavých situací a Pratchett opět hýří nápady, ale určitě se v ní dalo o dost víc využít vytvořeného potenciálu. Zároveň mi přijde děj rozházený, kniha je jakoby slepená z několika historek. Trochu jsem z ní měl pocit, že autor jí chtěl rychle dopsat a soustředit se na nějakou jinou.

Významný protiválečný román, který popisuje příběhy bombometníka Yossariana ve 2. světové válce, kdy Američané dobývají fašistickou Itálii. Autor, inspirovaný svými vlastními zážitky z války, dokonale popisuje absurdní atmosféru americké armády a válečné mašinérie. Yossarian zažívá mnoho naprosto absurdních nebo i mrazivých příhod. Pozná mnoho zvláštních postav a přitom se stále pokouší dostat se nějak z toho šílenství pryč a přežít.
Román musel v době vydání (1961) působit jako výbuch těžké pumy z Yossarianova bombardéru. V době, kdy byly média plné vojenské propagandy, všude vlály vlajky a hrdinové psali memoáry, tak Heller přišel se švejkujícím Yossarianem, který má příšerný strach, že ho všichni chtějí zabít, většinu času tráví simulováním v nemocnici nebo v bordelu. Heller je skvělý ve vytváření naprosto bláznivých parodujících situací (Milovy vajíčka, nahý muž na stromě, důležitý pumový rozptyl, major Major Major Major ...), nebo vyšinutých dialogů (Kdy jste neříkal, že vám nic nemůžeme dokázat?). Dokázal jsem si opravdu dobře představit celou tu specifickou atmosféru americké armády. Je také poznat, že má z války mnoho vlastních zážitků, tak jeho popisy bojové akce jsou hodně silné.
Trochu jsem měl problém s tím, že ze začátku na mě text působil trochu zpřeházeně, neurovnaně. Některé věci se vysvětlí až později. Celý román není tolik ucelený, je to spíš soubor mnoha příběhů a to společně s docela velkým počtem postav trochu brzdí ve čtení. Některé situace mi také přišli zbytečně nereálně přehnané. Zpočátku jsem si taky říkal, přesně v duchu Hlavy, kdo je vlastně tady blázen, jestli podivné postavy knihy, Yossarian nebo snad autor. Yossarian na mě působil jako nesympatický, cynický, povrchní frajírek, ale postupně mi začalo docházet, že to je nejlepší obrana, kterou vyděšený Yossarian ve válce má, proti tomu, aby se z toho všeho sám nezbláznil.

Příběh o několika národech, které žijí v jedné velké říši jménem Koberec. Dva bratři z kmene lovců Mizvoňů, silný Nerudel a přemýšlivý Vzteklan, moudrý, ale netradiční šaman Pomočul, bojovníci: Zkáza, z uspořádaného národa Kašírijců a Brokando, z bláznivého drobného národa Tupomentálů, se vydávají na záchranu své říše, před zlými chlupatými Pelichány. V lecčem jim pomohou i tajemní Chrabrodějové.
Jedná se o knihu, kterou napsal Pratchett, podle svých slov, už v sedmnácti letech, ale později jí přepsal a upravil. Nevím, kolik z knihy je z pozdějšího věku, ale už tato první kniha je velmi dobře napsaná a autorův sloh je tam jasně rozeznatelný. V plochém koberci se už dá cítit závan budoucí Zeměplochy se vším, co k ní patří. Je vidět, že už v té době měl Pratchett obrovskou fantazii a spoustu netradičních nápadů. Dobře lze rozeznat silnou inspiraci Tolkienem a celá kniha je pojatá, jako takový lehce poblázněný, ale na Pratchetta mírně temný, Pán Prstenů. Líbilo se mi, že kniha je krátká a velmi čtivá. Neobsahuje moc zdlouhavých míst, i když sloh je přece jenom o trochu jednodušší.

Humoristický román o konzervativním mladém muži, který si pořídí výstředního sluhu Saturnina, který potom jeho obyčejný život naplní mnoha zvláštními zážitky a dobrodružstvími. Nechybí afektovaná teta Kateřina a její syn, rozmazlený floutek Milouš, krásná slečna Barbora, bonmoty hýřící doktor Vlach a excentrický dědeček.
Sice krátká, ale velmi zábavná kniha, plná anglického humoru a atmosféry první republiky. Zároveň v ní Zdeněk Jirotka paroduje různé žánry, jako jsou dobrodružné romány nebo detektivky, a zároveň, stále ale v rukavičkách a s elegancí, si tak trochu dělá legraci z usedlého prvorepublikového života vyšší společnosti. Určitě se nabízí srovnání s také povedeným filmem. Oproti filmu mi přišel román ještě jemnější a je z něj cítit, že autor byl také hodně zasněná a romantická duše.

Naturalistický román, který vypráví o navrácení se bývalého studenta Florenta, který byl nespravedlivě vyhnán na Guyanu v revolučním roce 1848. Florent se vrátí do Paříže ke svému poctivému, ale prostému, bratru Quenuovi, který má se svou tlustou a zodpovědnou manželkou prosperující uzenářství poblíž centrální pařížské tržnice Halle. Román se potom odehrává na této tržnici, kterou Zola do nejmenšího detailu vykresluje. Tržnice je popisována, jako břicho paříže... Jakoby vyživuje celou Paříž a překypuje množstvím různých vůní, dějů a kvasů a vše nepatřičné vyvrhuje... Stejně se potom chovají i lidé maloměšťácké povahy, kteří zde žijí. Zola popisuje mnoho postav, jako je krásná kyprá Normanďanka, která se živí prodejem ryb, spolek velkohubých obchodníků připravujících revoluci, nebo děti, které se na trhu narodili a prožili tam celý život.
Zola má rozhodně velmi bohatý slovník a přehled o tom, co popisuje. Je známý svým zdlouhavým a košatým vypravěčským stylem, který ale podle mě zbrzďuje děj (je schopen třeba popsat 3 strany o jablkách, která se prodávají ve stánku, kolem kterého hrdinové zrovna procházejí, a potom teprve pokračovat v ději). V knize skvěle vykreslil maloměšťáctví, takové to bezduché klábosení, malost a špínu schovanou za navoněnými šaty a realismus tehdejší všednosti. Taky stylizace pařížské tržnice jako břicha je povedená i s konečným vyvrcholením. Určitě je v knize několik zajímavých věcí a přirovnání k zamyšlení, ale celkově mi děj přišel dost krátký (na to, že je popsaný na 250 stranách) a ne moc zábavný, rozhodně by mi více vyhovovalo asi několikanásobně rychlejší tempo.

Kniha se zabývá zkoumáním dnešní společnosti z pohledu faktorů ovlivňujících míru štěstí a spokojenosti v životě.
Autor píše velmi čtivě. Nezachází do zbytečných podrobností, složitých tabulek a ani neopisuje dlouhé citace. Je však vidět, že má problematiku dobře nastudovanou. Na některé věci mám jiný názor, ale jeho sociologický pohled na svět mi byl velmi blízký, např., když se zmiňuje o supermarketové kultuře, nebo popisuje tzv. maximalisty a uspokojovače.
Jestli se chcete populárně vědeckou formou trochu zamyslet nad tím, jestli má smysl si koupit to nové SUV, nebo v čem je dobré číhání na prasátka, tak doporučuju přečíst. :-)