Břicho Paříže

Naturalistický román, který vypráví o navrácení se bývalého studenta Florenta, který byl nespravedlivě vyhnán na Guyanu v revolučním roce 1848. Florent se vrátí do Paříže ke svému poctivému, ale prostému, bratru Quenuovi, který má se svou tlustou a zodpovědnou manželkou prosperující uzenářství poblíž centrální pařížské tržnice Halle. Román se potom odehrává na této tržnici, kterou Zola do nejmenšího detailu vykresluje. Tržnice je popisována, jako břicho paříže... Jakoby vyživuje celou Paříž a překypuje množstvím různých vůní, dějů a kvasů a vše nepatřičné vyvrhuje... Stejně se potom chovají i lidé maloměšťácké povahy, kteří zde žijí. Zola popisuje mnoho postav, jako je krásná kyprá Normanďanka, která se živí prodejem ryb, spolek velkohubých obchodníků připravujících revoluci, nebo děti, které se na trhu narodili a prožili tam celý život.
Zola má rozhodně velmi bohatý slovník a přehled o tom, co popisuje. Je známý svým zdlouhavým a košatým vypravěčským stylem, který ale podle mě zbrzďuje děj (je schopen třeba popsat 3 strany o jablkách, která se prodávají ve stánku, kolem kterého hrdinové zrovna procházejí, a potom teprve pokračovat v ději). V knize skvěle vykreslil maloměšťáctví, takové to bezduché klábosení, malost a špínu schovanou za navoněnými šaty a realismus tehdejší všednosti. Taky stylizace pařížské tržnice jako břicha je povedená i s konečným vyvrcholením. Určitě je v knize několik zajímavých věcí a přirovnání k zamyšlení, ale celkově mi děj přišel dost krátký (na to, že je popsaný na 250 stranách) a ne moc zábavný, rozhodně by mi více vyhovovalo asi několikanásobně rychlejší tempo.