Čekala jsem milostný román a byla příjemně překvapená realistickým vylíčením tehdejší doby i života. Četla se skvěle a mě se moc líbila, i když mi Scarlet občas lezla na nervy :-)

Horší než první díl ale lepší než druhý.

Čím dál tím hůř... Zhustit na 100 stránek a dalo by se. Možná.

Tady už mi milá Bella pěkně lezla na nervy, asi už jsem na tyhle tragické hrdinky moc emancipovaná realistka...

Nebýt rozporů mezi těmi, kdo jí bezmezně milují (knížku:-) a kterým se vůbec nelíbí, vůbec bych ji nečetla. Takže jsem ji čekala horší, jak čtu rychle, tak jsem ani nevnímala stále se opakující fráze a ódy na Edwarda a nebylo to tak špatné. Ze začátku měla i atmosféru, ale po seznámení s rodinou se z ní stala epizoda odpoledního seriálu, kde samozřejmě nemohl chybět závěrečný projev hlavního padoucha (aby kladní hrdinští upíři stihli záchrannou misi). Přečteno, abych byla v obraze co je teď po Harrym v kurzu, dorazím ostatní díly a klidně zapomenu.
PS: Nevíte prosím vás někdo, proč je to tak slavné? Když vidím, co všechno a jak se prodává, dostávám chuť stát se spisovatelkou :-)

No jo no, dívčí román. Ale tenhle není špatný, stejně jako těch několik dalších, které jsem od Lanczové četla. Tenhle byl první a utkvel mi v hlavě. Kolik mi tehdy bylo, to si ale nevzpomenu :-)

Po pravdě mám problém s knihama u kterých si přijdu jako totální blbec, protože naprosto netuším co chtěl autor říct. Rozhodně se mi dlouho nestalo abych musela úplně přeskočit pasáž protože prostě nešla přečíst, sexu bych tam taky snesla méně... Ale nejsem chlap a japoncům nerozumím už vůbec, takže nekritizuju:-)

Máš s ním osobní zkušenost?;-))

Jo jo, tu jsem četla hooodněkrát:-)

Pro mě tak depresivní, že jsem jí musela občas odložit a chvíli číst něco veselejšího...