Ztracený symbol

Na knihu Ztracený symbol, jsem se poměrně dost těšil, neboť Dan Brown patří k mým oblíbeným spisovatelům. Slušně rozepsaný příběh, ve kterém se prolínají jednotlivé příběhy hlavních hrdinů a nechybí mu akce a napětí, ztrácí v závěru nepochopitelně gradaci a končí pro mne dosti nepochopitelně. I přesto hodnotím knihu poměrně vysoko a těším se na další příběh profesora Roberta Langdona.

Ztracený symbol jsem přečetla jedním dechem a nepřestávám žasnout nad autorovými znalostmi ohledně této tematiky! Člověk se neubrání pochybám o tom, co je vlastně pravda :-) Dávám 100% a těším se na další jeho knihy.

Velice zajímavé informace o zednářství, hlavním městě USA, noetice atd. , ale krásná literatura pláče.

Proč čtu Browna, když se mi před lety, po přečtení všech 4 románů po sobě, znechutil? Když mi vadí jeho styl ála Ztraceni, kdy se jen nabalují otázky a odpovědi pak nestojí za dlouhé čekání? Rozčilují mě logické chyby, v tomto případě jedna dost podstatná (jak se sakra CIA dostala k tomu videu??) a přitom na ní stojí ¾ děje?
Stydím se, ale přiznávám, že je to relax. Odložila jsem kvalitní román, abych mohla číst tenhle brak a nemohla jsem se od něj odtrhnout. A to přesto, že hlavní záporák je opět přehnaně dramatický, hlavní hrdina opět zázračně zachráněn před jistou smrtí a hlavní poškozený si pak vesele běhá po městě bez ruky a ukazuje nejtajnější superstřežené tajemství, aby měl čtenář pocit, že se dozví, o co tam vlastně celou dobu sakra šlo. Ačkoli tentokrát dostane jen hromadu filozofického povídání. No zkrátka - logické to není, ale akce a tajemných propleteností spousta, a unavená mysl si pěkně odpočine.

Brown spokojeně vykrádá sám sebe a dle úspěchu knihy většině lidí ku spokojenosti bohatě stačí, že Ztracený symbol působí jako prachsprostá variace na Šifru mistra Leonarda. Místo po Paříži se tu běhá po Washingtonu, Převorství Sionské nahrazují Zednáři, v roli zlatého řezu vystupují magické čtverce od Dürera či Franklina a francouzskou policii nahrazuje CIA. Pokud se člověk dokáže odprostit od adorací/hanění autora a neuráží ho jeho velmi volné zacházení s historickými a vědeckými fakty, pak se dočká čtivé, ovšem veskrze průměrné dobrodružné četby. Četl jsem už horší.

Má třetí kniha od Browna a opět podobný čtivý styl, dost se to podobá Šifře, i když je téma mírně odlišné, ale cítím v knize dost silnou podobu příběhu. Každopádně Brown píše takovým stylem, že to čtenáře (mě určitě) nutí číst rychle dál, dokud knihu nedočte a proto knihu hodnotím vysoko.

Zklamala mě, zatímco ostatní 4 knihy si stále pamatuji, nyní po roce už skoro neznám děj ani si nepamatuju konec.

Přes všechny výtky týkajících se vykrádání sama sebe, do očí bijících nesmyslů a kolísavého spádu děje, se mi poslední Brown četl vcelku hezky. Je to fikce a tak je třeba knihu brát. Teď už mám ale asi týden nedočtených posledních cca 15 stran a pořád necítím zvláštní potřebu nějak rychle zjistit, jak to skončí. Ty závěry Brownovi prostě nějak nejdou.

Knihu jsem vzdal po 140 stranách, protože je opravdu ŠPATNÁ. Když pominu ubohost ukončovat kapitoly v nejzajímavější části (to ale dělá spousta autorů), tak se jí dá vytknout i kopírování postupů z předchozích příběhů. Opět Langdon, který má klaustrofobii (ale vždy ji překoná), opět nedůvěřivý policisté, opět mocný přítel v nesnázích, opět supervzdělaný superpadouch. Všechno bych to ale překousl, kdyby se to Brown nesnažil podat tak seriozně. Vědkyně s objevy, které změní celé lidstvo, tisíc let stará tajemství. Autorovi to můžete žrát, pokud jste od něj ještě nic nečetli, ale jinak to je odvar z odvaru. Ani napínavé mi to nepřišlo, zajímavé také ne (těžko říct, co je pravda, co výmysl). S touhle knížkou a ostatně ani autorem nestojí za to ztrácet čas. Spousta méně úspěšných spisovatelů umí vytvořit podstatně napínavější příběh s lepší zápletkou. Že se to čte pěkně, to není argument...Chvilka pro Tebe se taky čte pěkně.

Neuvěřitelně napínavá a tajemná kniha. Ani na okamžit jsem nepřestávala uvažovat, co vše je na tom pravda?? :) A to mě baví, přemýšlet nad knihou, hloubat nad každým tématem, zápletkou a symbolem... ;-) úžasná, stejně jako první díl. ;)

Za mě 100 %. Opět se příběh musí číst jedním dechem, je napínavý a navíc s nečekaným rozuzlením.

Souhlasím s komentářem Strougyho, že se jedná o variaci na knihu Šifra mistra Leonarda, ale rozhodně bych neřekla, že je prachsprostá. Ano Šifra mistra Leonarda, Andělé a démoni i Ztracený symbol jsou stejné, jen se jedná o jiné místo a jen se pracuje s jinými historickými událostmi, ale osobně mi to nevadí.