Poté, co jsem přečetl Mušli od stejné autorky,jsem se rozhodl i pro tuto knihu,přestože ne všude měla dobré recenze a byl jsem velmi mile překvapen. Nádherná knížka v níž jsou velmi příjemně propojeny tři časové horizonty, dávná a nedávná minulost a současnost. Velmi dobře zvolené postavy dostanou každá svůj prostor aby se představily a různá prostředí kde se děj odehrává jsou vlastně dalším tvůrčím prvkem,který ovlivňuje děj. Kniha se mi velmi příjemně četla,postupně se odvíjela a odhalovala souvislosti. Závěr přinesl překvapivá rozuzlení- předposlední kapitola v náznacích děje současného a poslední děje milého

Krásná kniha. Normálně,když mi kniha nesedne, tak ji po pár stránkách odkládám a pak se přemlouvám, že to možná stojí zato dočíst a když mě kniha zaujme, tak se od ní nemůžu odtrhnout. Tuhle knihu jsem odkládal ne proto, že by mě nezaujala, ale proto abych ji nezhltl za dva dny, ale vydržela mi aspoň týden. Kniha o válce, ale hlavně o lidech či o lidičkách, bez násilí a okázalých gest. Čtení plyne jak mírná široká řeka za letního slunečného dne.

Je to moje první knížka od tohoto autora. Docela bych souhlasil s Dalimoniho hodnocením. Navíc mi trochu vadilo, že v ději nastávaly zvraty, ke kterým nevedly žádné náznaky. Nebo jsem si jich nevšiml.

Tak jsem knížku přece jen dočetl, ale v závěru už opravdu s přemáháním. Je plná těžkých a smutných osudů iránských žen. Co je příčinou, nebudu spekulovat. Něco je naznačeno, ale závěr si musí udělat každý sám a mohou být zcela protichůdné. Je to magická kniha a pokud se děj odehrává v Persii tak krásně a přínosně, ale když se děj přenese do Ameriky, tak mi to už vadilo a dost hodně. Chyběly mi zde dialogy .Spousta dialogů mi připadala,jako dva monology probíhající ve stejnou chvíli na stejném místě.Knížka je plná neupřímných vztahů, sebelásky a sebelítosti. Postrádal jsem tam trochu teplých vzájemných vztahů a lásky a něčeho, co bych si z ní odnesl. Až snad na na 334.straně: "Ale dnes,tady v zemi možností,vidím,že je možné odpouštět-vidím,že je možné hřešit a získat rozhřešení,začít znovu,což jsem měla udělat …". Ale to mi na 334 stran přijde málo.

Nevím, proč se kniha jmenuje „Barva mléka“, když v celém textu používá autorka pouze výraz „barva mlíka“. Knihu píše prostá venkovská dívka, která se právě, ve svých patnácti letech, naučila číst a psát. Používá pouze jednoduché až holé věty. Věty začínají malým písmenem a z interpunkce zná jen tečku na konci věty. Popisuje svůj život na anglickém statku první poloviny 19.století a pak farské kuchařky. Je to vlastně taková knížka o ničem. Krásná knížka o ničem.

Tahle kniha pro byla pro mě obrovským zklamáním. Všechny (drtivá většina) komentářů knihu vyzvedávala a chválila, v anotaci ji pasovali na jeden z nejlepších thrilerů - klasika žánru. Mě první dvě třetiny knihy neskutečně nudily. Vyznačovaly se snad jen odporně surovými vraždami a tak jsem čekal aspoň překvapivé rozuzlení, ale nedočkal jsem se. Styl knihy mi nevyhovoval, hlavní hrdina mi přišel nekonzistentní, k určitému přestupku přistupuje nejdřív zcela nekompromisně, k dalšímu už tak nekompromisně ne a pak zase ano. Možná můj názor ovlivnilo i to, že úplně přesně nevím co slovo thriler znamená, neumím přesně odhadnout co je ještě detektivní román, co dobrodružný román a co je už thriler. Každopádně tohleto v porovnání s Forsythovým Šakalem a jeho precizním odhalováním pachatele je ubohým odvarem.

Asi to je napsáno profesionálně dobře,slova do vět jsou skládána pěkně,takže se to dobře čte.Pěkné slohové cvičení. Ale o čem to vlastně je? Příběh se táhne od ničeho k ničemu a kdyby nebyl napsán,tak by se nic nestalo.

Tuhle knihu jsem si vybral na základě vysokého hodnocení zde i v Databáziknih a dle anotace jsem čekal, že se z příběhu rodu odehrávajícím se na pozadí francouzské revoluce něco o této revoluci dovím. Z 211 stran knihy je prvních 170 červená knihovna a zbylých 41 je červená knihovna doplněna asi 3-4 daty z francouzské revoluce. Knihu jsem nicméně dočetl, protože musím přiznat, že čtivá je. Prostě jsem se jenom spletl ve výběru knihy.

Tak jsem na rozpacích,byla to pěkná knížka, námět dobrý,zajímavý styl. Teď když ji mám přečtenou, jsem rád, že jsem ji dočetl, ale mezi 40. a 50. stranou to vypadalo,že ji vrátím nedočtenou. Rozsah je zjevně větší než obsah. Kdyby to byla novela nebo kratší román tak do 150 stran, jistě bych aspoň 10% přidal.

S velkou obavou a malým nadšením jsem otevíral tuto knihu, protože předchozí dílko autora (Láska je jen slovo) mě těžce zklamalo. Nakonec jsem byl ale docela potěšen. Ukázalo se ,že jde o čtivou, nenáročnou parodii na špionážní romány a docela jsem se pobavil.