Chvílemi se mi zdálo, že čtu knihu určenou pro děti nebo velmi, velmi mladé dívky. Je to už dost let, co jsem Vilette zasunula do knihovny hned vedle (tisícinásobně lepší) Jany Eyrové, ale dodnes si pamatuji na velký pocit zklamání. Nedá se říct, že by byl děj vyloženě nudný, ale chyběl mu spád a švih. Tohle mi nesedlo.

Droga převlečená za knihu. Návyk si získáte již v prvních stránkách. Hrozí ztráta dechu. Podivně mysteriosní romantika prodchnutá nezměrným napětím tvoří dohromady přímo vražednou kombinaci.

Hospoda Jamajka se mi zdála krapet lepší. To ovšem neznamená, že by Mrtvá a živá nebyla dobrá. Právě naopak. Čte se lehce, tak lehce, že si ani nevšimnete, kolikrát otočíte list, natož pohybujících se ručiček na hodinách. Co víc dodat?