...vypadá to jako partička puberťáků, která si vyjela na mejdan. Chtějí hlavně vypít co nejvíc piva a vodky, a když to nejde jinak, tak zpacifikovat jiné výrostky, kteří se vymkli kontrole. Velmi prostoduché... Jelikož nemá žádný význam pro poslední díl, doporučuji nečíst a nekazit si tak dojem z celé série, do které se tato kniha vetřela.

Souhlasím s Barushou - příliš vyhrocené. A ten humor je takový hodně vážný, až příliš.

Hezky napsané, zajímavý nápad, vše vypadá tak realisticky a skutečně. Jen ta třetí část překypovala zbytečným řečněním nad povahou Světla a Tmy, kterou snad nebylo nutné rozvádět tak široce a rozvlekle. Každopádně se těším na druhý díl.

Nápad samotný je zajímavý a jednoduchost formy by neměla čtenáře odradit. Trochu mne jen zarazil příliš rychlý vývoj událostí. Od náhodného a nechtěného seznámení až po zrealizované těhotenství neuběhly snad ani čtyři měsíce. A ty byly plné souznění, pochopení a lásky, bez náznaku jakéhokoliv sebemenšího problému. Snad až moc přímočaré.

Kniha o neschopnosti najít cestu k ostatním lidem. A když už hrdinové (především Mattia) tu cestu objeví, neumí na ni vstoupit a zůstávají osamělí, celý život, výjimeční jako prvočísla v davu ostatních "normálních" čísel.

Nepříliš nápaditý příběh o medvědech, kteří mají špatné svědomí, že krtkovi, chudákovi, ukradli a snědli koláč. Krtek bulí ostošest a medvědi zpytují svědomí. Na revanš mu uloví kapra. A ten kapr je pak celý ve stresu, že si ho krtek naservíruje k večeři. Rozhodne se ale zabojovat, zapojí svou výřečnost a krtka přesvědčí, že ryby v jeho jídelníčku nemají co dělat. Tento prvotřídní argument musí krtek nakonec uznat a kapra pustí. Happy end.

Hezké obrázky, občas nepovedené básničky. Každopádně dítěti se to líbí.:o) ... a proč jsou u čísla 3 mimo jiné namalované dva dorty, na to jsem nedokázal přijít.

Tento styl vyprávění si člověka velmi snadno podmaní. Jak prožívaly válku děti Třetí říše? Jak se podepsala do jejich životů? Smutný příběh barvy nachového nebe, kdy místo sněhu padal z oblaků horký popel a prach.

Ke konci kniha příliš ztrácí tempo. Jakmile hrdina vyleze z podzemí, čas se začne příliš táhnout a nic se neděje. Závěr pro mne byl kudlou do zad.

Spíš než o ekonomii jde o sociologii, spousta věcí se omílá pořád dokola, ale to je prostě americký styl psaní popupálrně naučné literatury. Kniha obsahuje dost nezáživných pasáží a některé kapitoly by nebylo těžké napsat s poloviční délkou a stejnou informační hodnotou.