První polovina knihy mi připoměla jeden z dílů seriálu Krajní meze, šel z toho mráz po zádech... Ale tam, kde v seriálu hlavní hrdina plný nanobotů umírá, se v knize děje něco jiného - najednou se celý styl mění, už nejde o hlavního hrdinu, ale o to, co se stane s lidstvem. Bylo to zajímavé počtení, ale ke konci už to bylo na můj vkus trochu moc abstraktní.

Trochu jsem se bál nízkého hodnocení této knihy ostatními, ale zvědavost, jak si Patrick Zandl (jehož blog pravidelně čtu na internetu) poradil s jiným žánrem mě přesvědčila knihu koupit a začít číst. A musím přiznat, že jsem rozhodně nebyl zklamán - byl to masakr.

Celá kniha je víceméně jen a jen o jedné velké bitvě pozemš'tanů s mimozemšťany - každou chvíli se v ní seznámíte s několika novými postavami, načež o pár stránek dál už nejsou mezi živými. Je to akce, je to skvělá oddechovka, ale neberte si ji večer do postele, jinak nepůjdete spát dokud Flotila nezvítězí (neštěstí je to knížka útlá).

V malých dávkách je tato kniha super, ale pokud to čtete celé, je to pořád na jedno brdo - prostě jen srandovní komolení jazyka. Je to vtipné, ale po padesáti stránkách už toho máte docela dost a ani se nezasmějete. Děj veškerý žádný.

Žádné složité čtivo, jednoduchá, dobrá a hodně akční sci-fi oddechovka do MHD (ale bacha abyste nepřejeli svou zastávku tak, jak se to stalo mně).

Čekal jsem asi něco jiného a ještě navíc jsem měl po všech těch vychvaujících recenzích přehnaná očekávání. Takže u mě kniha moc nezabodovala. Čtivé to docela bylo, ale rozhodně to nebylo nic, co bych si chtěl přečíst podruhé.

Kniha o technice GTD (Getting Things Done), aneb jak si zorganizovat svou práci a své projekty, abyste nad nimi měli přehled. O této technice jsem už hodně slyšel a v brzké době ji hodlám nasadit - tak jsem docela zvědav, jak se uplatní. Každopadně, kniha mi přišla zbytečně moc okecávací, některé pasáže se tam dokola opakují a naopak mi tam chybělo nějaké stručné závěrečné shrnutí postupu se všemi doporučeními. A pak také tipy na dobrý software pro tuto techniku.

Líheň se čte jedním dechem (ostatně jako všechny knihy tohoto autora). Já ji teď dočetl podruhé a líbila se mi snad ještě více. Kdo má rád Kulhánka, měl by si tuto knihu určitě přečíst (ostatně je částečně také o něm).

Perfektní čtení (deník) ze života jedné rodinky. Hlavní náplní jsou zejména bombastické hlášky tříleté "mladší" dcerky autorky. Kdo má děti v tomto věku, tak si to dovede alespoň částečně představit. Kdo nemá, tak se bude bavit zaručeně také.

Povídky se mi líbily hodně, ač mi občas chyběla pointa, či nějaké drobné závěrečné vysvětlení. Připravte se na to, že povídky jsou hodně reálné, ale stále zajímavé a hutně napsané.

Nepracuji přímo ve francouzské firmě, ale občas se u nás v práci nějaký Francouz na vyšší pozici objeví a musím uznat, že se chová přesně jak popisuje tato kniha. Pokud tedy máte s Francií něco společného, tak neváhejte. Je to dobré a zábavné čtení, určitě si seženu a přečtu i další pokračování.