Včera jsem dočetla a musím uznat, že kniha je opravdu super, ten závěr mě dostal...
Jen mě trošičku děsí fakt, že popis Owena Meanyho opravdu hodně odpovídá popisu mého učitele na marketing...ten hlas... :-D

Márqueze mám moc ráda, takže i tahle knížka se mi líbila... Přiznám se ale, že jsem si k tomu musela nakreslit rodokmen, jinak bych se v těch jménech snad úplně utopila :-)

Souhlasím s banterem. Já jsem Nikolu Šuhaje četla hned po návratu z Ukrajiny a moc se mi to líbilo. Tuším ale, že kdybych ta místa zmiňovaná v knize osobně nenavštívila, tak by mě spousta pasáží asi nudila...

Na téhle knížce mě dostal naprosto originální závěr :-)

Příběh je to pěkný, ale připádá mi, že autor až moc kopíroval (ať už vědomě či nevědomě) Richarda Bacha a jeho Racka... Vážně to je takovej Jonathan Livingston pod vodou.

Knížku jsem přečetla jedním dechem... Když pominu to, že ve Skotsku napadlo takřka půl metru sněhu, a že si ani přesto zločinci nevšimli, kam kdo utíká, bylo to vlastně dost dobré...

Prvních 150 stránek jsem myslela, že se u toho pozvracím, popis potratů fakt nemusím. Už jsem si myslela, že to snad ani nedočtu. Ale zatla jsem zuby a jsem za to moc ráda, protože to byla jedna z nejkrásnějších knížek, co jsem kdy četla a mám takový pocit, že se k ní ještě vrátím. A to i přes její rozsah.

Podle mě je to taková průměrná, celkem čtivá detektivka. Dost dobře nechápu, proč právě tahle knížka způsobila takový rozruch. Snad proto, že byla mnohými věřícími odsuzována? Názor ať si udělá každý sám... Pokud to někdo nebere moc vážně, tak je to docela dobré...ale ne skvělé. Rozhodně jsem četla už i mnohem lepší knížky, které často zůstavají ve stínu komerčních trháků.

velmi silný příběh...

Ten konec mě úplně dostal, super knížka!