knihi.cz
...založte si svůj deník teď!
knihy autoři čtenáři diskuze
176
hodnoceno 32

Obálka knihy Sto roků samoty

Gabriel García Márquez

kategorie beletrie
přidáno přidáno: 29.09.2006

Kultovní sága (téměř pohádka) fiktivní kolumbijské rodiny Buendíů. Založení města, vojenská tažení, milostná dobrodružství, nové vynálezy, úspěchy i tragédie. Velký počet postav, tragikomické situace, historické a fantaskní události. Výborná latinskoamerická klasika...
Kde koupit knihu Sto roků samoty?
v e-shopech
od
(Zdroj: Heureka.cz)

Originální název: Cien años de soledad

zapln-lightdalší knihy autora Gabriel García Márquez
zapln-lightantikvariát
Žádná nabídka k prodeji. Chcete knihu prodat? Přidejte novou nabídku!
Sháníte tento titul? Vložte novou poptávku!
Sháníte tu to knihu? Chcete ji prodat? Zaregistrujte se a vložte svůj inzerát!
zapln-lightkomentáře a hodnocení knihy Sto roků samoty
gaff (85%)
přidáno přidáno: 21.11.2006 - 09:20
Tohle je kniha plná takových absurdností, až se člověk musí usmívat. Zajímavá, zábavná, výpravná i originální sága.
keane1980 (80%)
přidáno přidáno: 08.01.2007 - 18:49
Skvěle namíchaný koktejl realismu a fantastična.
přidáno přidáno: 07.06.2007 - 14:27
Bylo to vtipné, ale dočíst jsem nedokázal :)
přidáno přidáno: 19.06.2007 - 00:23
četla jsem to snad půl roku, myslím, že jsem za tu dobu přečetla snad deset jiných knih.. asi 2x jsem musela dojít do knihovny ji brátit a znovu půjčit, protože jsem ji měloa déle než dvojnásobek výpůjční doby..ale zvítězila jsem! dobré, ale takové boje nemusím svádět každý rok.
cuketka (60%)
přidáno přidáno: 20.06.2007 - 01:24
shoduju se s taurus a beruskou. fajn, ale taky jedna velká tropická nuda...
banter (35%)
přidáno přidáno: 01.07.2007 - 16:48
Vzdal jsem to ve čtvrtině. Pohádková sága to je, ale mě nezauzala. Četl jsem Kroniku ohlášené smrti, je to jako nebe a dudy!
kretka (98%)
přidáno přidáno: 12.07.2007 - 16:23
navzdory tomu, že kniha je všude vynášena do nebe, jsem od ní moc nečekala, ovšem dočkalasjem se naprosto parádního počtení. rozhodně všem doporučuju- a pokud vás tak demoluji ta jméa, která jsou tam všechna stejná, rozhodně se neenchet odratit, za á rozhodně etní to hlavní vědět, čí syn byl aureliano chosé, za bé, trochu pozornější čtení určitě zajistí, že si ten rodokmen v hlavě složíte.
Elisa.Day (90%)
přidáno přidáno: 27.07.2007 - 14:58
Márqueze mám moc ráda, takže i tahle knížka se mi líbila... Přiznám se ale, že jsem si k tomu musela nakreslit rodokmen, jinak bych se v těch jménech snad úplně utopila :-)
přidáno přidáno: 13.08.2007 - 11:29
Podle jakési povídky, kterou jsem kdysi četl, jsem Márqueze považoval, za vypravěče jihoamerické nudné siesty, ale velice jsem se pletl. Kniha je pardádní, osud rodiny je velice propletený (stejně jako jména jejich členů) a ke konci jsem měl, krom depresivního pocitu z domu ovládaného mravenci, i pocit, že autor konec krapet uspěchal.

Kniha to rozohdně není tak těžká a nečtivá, jak se tu někteří snaží líčit. Čas od času sice dýchne atmosféra lenivé siesty, která se mi hrozně příčí, i z téhle knihy, ale je to spíše výjmečně.

Na závěr se Márquezovi ještě jednou omluvím, že jsem ho několik let nespravedlivě soudil podle jedné povídky.
evinka (60%)
přidáno přidáno: 19.08.2007 - 20:04
V půlce jsem to vzdala, pátá generace stejně se jmenujících potomků mě nějak odradila :-) Ale snad najdu odvahu vrátit se k tomu, bylo to zábavné
revelation (100%)
přidáno přidáno: 24.11.2007 - 09:43
Nudná?! :-) Já jsem ji četla třikrát a bylo to pokaždé prvodtřídní počtení :-)
Stela (100%)
přidáno přidáno: 24.11.2007 - 10:46
Taky mi nepřipadá nudná, neříkám, že je to samé napětí a nervák, ale nuda to rozhodně není... těm, kdo jste četli nebo hodláte číst Sto roků samoty, vřele doporučuji I. Allende: Dům duchů... stojí to za porovnání... já jsem si po přečtení Domu duchů uvědomila, že García Márquez je sice známý po celém světě, ale že existují i přinejmenším stejně dobrá díla magického realismu, jen prostě nejsou tak profláknutá. Bohužel či bohudík?? Těžko říct... :))
Oskar (70%)
přidáno přidáno: 19.03.2008 - 13:03
Vstal jsem a došel si pro tužku a papír a začal jsem si psát jména a rodokmeny. Říkal jsem si: "Musíš vydržet!" A dočetl jsem to! Výjimečná kniha, ale ...
Pavel (100%)
přidáno přidáno: 19.03.2008 - 16:57
...já si ty rodokmeny taky musel zapisovat, když se téměř všechny postavy jmenují stejně, tak to snad ani jinak nejde :o)
katuska (90%)
přidáno přidáno: 06.04.2008 - 21:46
Já po pravdě rodokmeny neřešila a užila si čtení i tak. I když musím přiznat že ke konci už jsem se občas ztrácela...ale našla:-)
marieke (75%)
přidáno přidáno: 12.09.2008 - 19:39
Taky jsem se ke konci už trochu ztrácela :-D Ale jinak se mi to celkem líbilo, bylo to takové hezky ulítlé. A skupina Vypsaná fixa má na motivy této knihy krásnou píseň, kde se zpívá: Kdyby nebe bylo blízko, kdyby nebe bylo o trochu níž tak bych si šáhnul na Remedios, to si piš...a dole bloudila Uršula Buendía sem a tam :)
Remedios (90%)
přidáno přidáno: 21.09.2008 - 11:10
Sto roků samoty byla první kniha, kterou jsem od Márqueze četla. Napoprvé jsem to vzdala, ale po půlroce jsem ji začala číst znovu a dočetla a stálo to za to. Těm, kteří mají pocit, že tuhle knihu nikdy nedočtou, radím aby se překonali a vydželi až do konce. Protože až na konci příjde to největší kouzlo. Aspoň pro mě to tak bylo. Celé to propojování syrové reality se snovými prvky mě dostalo:) Od té doby je Márquez můj nejoblíbenější spisovatel a mám od něj načteno čím dál tím více.
bakterie_ (100%)
přidáno přidáno: 05.11.2008 - 19:20
Vynikající kniha, nemohla jsem se odtrhnout. Vyznat se v členech rodiny mi nedělalo žádný problém :))
ina (100%)
přidáno přidáno: 13.03.2009 - 17:58
Skvělá kniha. Možná za to mohla momentální nálada, nicméně jsem ji dočetla ve třech dnech a nečitelná nebyla, nudná vůbec ne. Jen je prostě fajn se na to soustředit(co se rodokmenů týče).
ronny (100%)
přidáno přidáno: 13.05.2009 - 16:10
Pro mě první kniha od Márqueze, ale "chytla" mě a přečetla jsem ji za vcelku krátkou dobu. Čtivá kniha , má spád a dokáže vtáhnout do děje. Moc se mi líbila a určitě se k ní ještě vrátím. Nemyslím že by rodokmen byl nějak extra překombinovaný - u rodinných ság se člověk vždycky do jmen a příbuzenských vztahů poněkud zamotá :-))
přidáno přidáno: 04.06.2009 - 21:12
Kniha me zklamala....hlavni vytky se zde jiz objevili....stejna jmena v x-te generace. Zacal jsem se v tom dost ztracet. Velka tropicka nuda zni vystizne. Chtel jsem to prekousnout a knihu aspon docist, ale asi ve 3/4 jsem to vzdal...
ptcek (40%)
přidáno přidáno: 08.07.2009 - 19:14
Tato kniha mi naprosto nesedla, dokázal jsem jí dočíst, ale to bylo spíše tím, že jsem na to zvyklý. Buď jí budete milovat, nebo nenávidět, není asi jiné cesty.
Mona (100%)
přidáno přidáno: 25.07.2009 - 17:14
Dva roky a půl ležela na poličce. Odradili mě lidé, kteří ji četli. A teď si říkám, jak hloupá jsem byla. Stačilo otočit na první stránku a už to jelo ... Sto roků samoty se prostě nedá odložit. Po dlouhé době jsem opět četla vkuse. A užívala si.
Originální jímavé příběhy. Barvitě vylíčené charaktery. Melancholický stín nade vším. A spousta humoru, která mě na některých místech úplně odrovnala. Bylo to tak smutné, až to bylo vtipné.
Samota je pro mě synonymum pro hledání. Hledání "něčeho" o čem netušíme, co by to mohlo být. Jen nám "to něco" chybí a my se to snažíme za každou cenu nalézt. Sto roků samoty je pro mě symbolem pro hledání.
U Bulgakova jsem pochopila, co to je magický realismus. Márquez mu dal úplně jiný směr.
Barusha (80%)
přidáno přidáno: 01.11.2009 - 22:51
super kniha, ale trochu moc postav, které se jmenují skoro stejně. Bez náčrtu rodokmenu bych byla už po několika stranách ztracená
Morien (100%)
přidáno přidáno: 08.11.2009 - 15:48
Nejraději bych četla jenom knihy, od nichž bych se neodtrhla ani za nic, dokud bych je na jeden zátah nepřehltala do rozjitřené a pohnuté mysli. A jestli je nějaká ukázková kniha, kvůli které bych třeba týden nespala, tak je to Sto roků samoty. Pokaždé, když mi ta knížka znovu přijde pod ruku, dělá mi dost potíží, abych ji zase odložila a šla žít.
Tygrik (99%)
přidáno přidáno: 05.01.2010 - 16:41
Tak vynikající zpracované charaktery jsem v žádné jiné knize ještě neviděla. Vtipné, ale zároveň velmi depresivní.
Miklas (87%)
přidáno přidáno: 01.06.2010 - 20:36
Dost naročná knížka s krasným dlouhým přiběhem :-) Nedoporučoval bych začatečnikům...
mouny (78%)
přidáno přidáno: 10.06.2010 - 20:05
Začátek úžasný, v půlce jsem si říkala, ať už je konec, a u konce jsem si říkala, že tohle musím ještě někdy znovu přečíst, protože je to skvělé.
panjan (75%)
přidáno přidáno: 09.01.2011 - 09:42
Nebyl jsem tímto úplně unesen, ale vcelku se mi to líbilo. Ze začátku jsem měl problém s již zmiňovanými jmény a u konce jsem si stejně nebyl jist čí syn je poslední Buendía. Velmi zajímavý koncept vyprávění kdy místo příběhu člověka je zde příběh rodu, místo dnů roky, konec a smrt je koncem rodu. Osud otce dědí se na syna, osud matky na dceru. A tímto osudem je samota.
přidáno přidáno: 22.01.2011 - 17:09
98% Vynikající kniha. Přečetl jsem za 5 dní. Autor si právem zasloužil Nobelovu cenu za literaturu. Podobnost jmen jednotlivých osob mi nevadila, od autora to byl docela promyšlený záměr.
přidáno přidáno: 03.03.2011 - 08:12
Veselým kuriózním začátkem se kniha postupně zaplétá do sociální a politické prózy, která se snaží lidi profackovat, aby se probudili a začali se chovat jako lidi. Kniha však díky mistrně vedenému příběhu a fantastkním detailům není v žádném případě nudná. Kniha se dá brát z jedné strany jako pohádka pro dospělé a z druhé strany jako dějiny Jižní Ameriky. Pokud Macondo berete jako Jižní Ameriku a členy rodiny Buendíů jako její obyvatele, zachycuje kniha vše podstatné, co se na tomto kontinentu událo. Kniha jasně ukazuje, že dá žít bez peněz, soudů, úřadů a podobných nesmyslů. Stačí jen, aby lidé byli volní. Před přečtením knihy jsem se děsil podobnosti jmen a počtu postav, což jsem si tu přečetl v komentářích. Pokud někdo přečetl lehce komplikovanější román, tak se nemá čeho bát. Postavy se tu nejmenují James a John, ale José Arcadio a Aureliano. To je tak jediné, co Stor oků samoty liší od jiných skvělých románů. Po celou dobu jsem si v postavách udržoval přehled a skvěle jsem si s nimi užil úžasný příběh! Sto roků samoty není nadarmo považován za skvost literatury!!!
Rowana (90%)
přidáno přidáno: 03.02.2012 - 13:42
Napřed jsem si myslela, že ten strohý styl je jen úvod do děje a že to každou chvíli začne. Asi na 20 stránce jsem pochopila, že takhle je napsaná celá knížka a hodně jsem se do ní začetla. Děj utíká dost rychle a tak není čas se nudit. Sice jsem se chvílema ztrácela v postavách, ale trocha pozornosti a bylo to OK. Na přečtení rozhodně doporučuji. Neobvyklý styl, ale stojí za to...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
© 2006-2017 | RSS: novinky, nové knihy, komentáře, diskuze, diskuzní fórum, citace, koupelnový nábytek