Hlavní postavou je doktor všeobecné medicíny Anton Ignaťjevič Keržencev. Zabije svého přítele - manžela ženy, kterou kdysi neúspěšně požádal o ruku. Nikoliv ze žárlivosti k Alexeji Konstantinoviči. Chce se pomstít Taťáně Nikolajevně. Celý příběh je psát formou deníku, který si Keržencev vede během psychiatrického vyšetřování. Brutální čin spáchal v předstíraném záchvatu. Bylo však šílenství předstírané?

Během četby zjišťujete, že Anton Ignaťjevič se na vraždu dlouho připravoval. Studoval knihy o duševních chorobách, aby byl předstíraný záchvat co nejvěrohodnější. Zdá se, že si naplánoval dokonalý zločin. Ale sám Keržencev si postupně klade otázku, zda netrpí chorobou zvanou monomanie, při které je člověk zaujat jedinou myšlenkou (fixní idea) a svůj život podřizuje jen jí.

Je člověk, který spáchá naplánovanou vraždu chladnokrevný nebo duševně nepříčetný? Já jsem názor během četby měnil, ale výsledek je, že v tom vůbec nemám jasno.

Moje nejoblíbenější povídka je Láska je slepá

Nevím, nějak jsem tu mystifikaci nepobral. Do půlky mi to přijde jako dobrá kniha a pak se to zvrtne

Souhlasím s taurusem, taky mám Hobita raději než Pána prstenů. V mém čtenářském deníku naprosto vede

Na tehdejší dobu nadčasový odhad současných reality show, aneb kam až to může dospět

To, že se med používá na bolest v krku, jsem už věděl, ale působí prý i na léčení otevřených ran. A víte, že se med nemá rozehřívat v mikrovlnné troubě, že tmavý med není zdravější než světlý... ?

Přináší recepty na vaření a pečení. Dokonce i na medovinu, může to být zajímavé, ale já si stejně raději koupím hotovou medovinu přímo ve výzkumném ústavu. Mám vyzkoušené lahodné voňavé skořicové sušenky (naprosto jednoduchá příprava). Sbíhají se mi sliny na mramorově medovo-čokoládový dort, skotské medové palačinky, medová kuřecí stehna... (prostě na všechny recepty v knize).

Dále uvádí návod, jak ze včelího vosku vyrobit svíčky nebo krém proti akné.

Kniha ovšem není medová kuchařka nebo návod, jak zacházet se včelími produkty. Popisuje život včel, jak vznikají včelí produkty a jejich chemické složení. Obecně "pravdy" o včelách a jejich produktech vyvrací, některé potvrzuje.

Především mě po přečtení ještě víc dráždí americký feminismus, kdy ženy pomalu považují za obtěžování, že jim muž otevře dveře. Zatímco v Afghánistánu je normální, že manželka je svému muži naprosto oddaná a může být bita za to, že sama mluvila s cizím mužem. Když přijde návštěva, žena je zavřená v jiné místnosti a nesmí o ní být vůbec vědět.

Afghánští muži svým ženám, aby je uchránili před ostatními muži, přikazují, aby chodili v burce, pod záminkou, že to nařizuje korán. Nevím, nečetl jsem ho, ale autorka v knize tvrdí, že o zahalení žen v koránu hovoří pouze pasáž: "A nechť spustí závoje své na ňadra svá. A nechť ukazují své ozdoby jedině svým manželům..."

Paradox je chování humanitárních pracovníků. Naprosto jim chybí kulturně-společenská empatie. Nevím, proč nejsou před misí proškoleni. Nedochází jim, že žena nemůže být s cizím mužem sama v místnosti. Natož aby si mu sedla v přeplněném autě na klín, za to ji hrozí až zabití. Tamějším ženám se příliš nedostává lidské důstojnosti. V knize to vypadá, že vrchol humanitární pomoci je rozdávání potravin a poskytnutí lékařská péče. Ve skutečnosti to asi nebude lepší. Proč by válečná zpravodajka v knize ukázala humanitární pomoc v ne zrovna pěkném světle, pokud by to nebyla pravda.

Příběh je smyšlený, ale místo skutečné - můj rodný kraj, proto hodnotím knihu poměrně vysoko.

Mě Zelená míle nenadchal. Třeba Geraldova hra je dějově pomalejší, spíš psychologická, ale líbila se mi víc. Pokud chcete něco krátkého a akčního, tak Running man(s filmem má společný akrotá název!)

prostě úvod do Foglara a spolus Vinetouem ke kráse knih vůbec