Nesmrtelnost

nejnovější česky vydaná. taky se mi nejvíc líbila...

Hodne zvlastni a hodne pekna..

Každá druhá věta vybízí k zamyšlení, problémy a věci, které jsou kolem nás, ale nikdy by nás nenapadlo se nad nimi zamyslet. Úžasná...

Kniha, která věřím předčí v mnohém Nesnesitelnou lehkost bytí, sám autor zde říká, že až tato kniha je vrcholem jeho "teorie románu" a vše je zde dovedeno k dokonalosti...přesto pro mě zůstává až druhou nejlepší Kunderovou knihou, Nesnesitelná lehkost bytí se mě mnohem víc lidsky dotýká...

Upřímně, moc se mi to nelíbilo. Je to ale skvěle napsané a opravdu tam najdete spoustu věcí k zamyšlení. Ale samotná skladba románu, neustálé odskakování z děje, historické odbočky, proplétání "reality" s fikcí románu...chvílemi mi to připadalo až moc akademické. Žert i Nesnesitelná lehkost se mi líbili mnohem víc.

Milan Kundera ráno v polospánku poslouchal v celku asi patnáct minut rádio a pak si zašel na plovárnu, kde se setkal s gestem starší paní, které ho zaujalo svou nepatřičností. A hle, na základě těchto pohnutek napsal román. Po celou dobu čtení jsem si říkal, že to snad není možné. Ale Milan mě stále přesvědčoval, že to jde a to hodně poutavě a bezesporu kvalitně. Zaujalo mě i rozvětvení děje, které se nekoná jen v první polovině románu, jak je zvykem, ale drobné větývky se z hlavní linie rozvíjí až do poslední stránky. Nové časové linie včetně nových postav se tak zcela lehce a nerušivě přidávají i v druhé půlce románu. Nakonec všechny linky, jako by nic, dohromady začnou dávat smysl.
Knihy Milana Kundery tak jsou zcela nezvyklé a originální. Jeho pojetí románu, jenž odpovídá jeho přesvědčení o neadaptovatelnosti, je na poli postmoderní literatury zcela ojedinělé. A to je dobře. Proč pořád dokola číst o začátku, zápletce, zlomu a rozuzlení. Samozřejmě s většími či menšími nuancemi. Čtenář pak, ať chce nebo ne, i přes miliony přečtených slov a skvělých myšlenek zakrní. Proto je dobře, že existuje autor, jako Milan Kundera, jenž nabídne zcela odlišný pohled na věc.
Abych se vrátil k Nesmrtelnosti. První díl je výborný, jelikož se člověk jednoduše ztotožní s pohledem hlavní postavy na svět. Navíc konec dílu je excelentní a hluboký. Druhý je mi dějově vzdálený, ale i tak cenný. Třetí část je stěžejním dílem celého románu. Čtvrtý díl mě bavil asi nejméně, zato pátý je nejsilnější částí knihy. Příběh najednou dostane šmrnc a energii. Šestý díl je pak pro rozuzlení hodně důležitý a jako muže mě hodně poučil. V poslední části se veškerá rozdílnost všech kapitol spojí v jednu.
Jen víc takových románů!