Nesnesitelná lehkost bytí

ko-ne-čně! těšíte se? :)

dočetl jsem roztřesen. načasování 2. českého vydání ideální.

no, místy na můj vkus docela silné intelektuální tornádo. Jinak ale Kundera nezklamal :-)

Občas trochu moc intelektuální, občas snad až příliš doslovné...ale skvěle vykreslené postavy, vylíčení hrůzné normálnosti kolektivizace a čtivost + uveřitelnost to bohatě vykupují. A taky je tam spousta podnětných myšlenek, které vás donutí se zamyslet;-)

Je to knížka, o které jsem už dávno věděla, že mi bude vyhovovat (ačkoliv jsem neznala nic než její název) ...a teď...když jsem si ji konečně přečetla...musím říct, že ještě tisíckrát překonala mé očekávání... V této knize jsem se zcela našla...a opravdu patří mezi mých "deset" nejmilejších. Každá z postav mi nějakým způsobem přirostla k srdci...miluji Tomáše, obdivuji Sabinu, ale v nejzazším koutku duše se ztotožňuji s Terezou... (jenom Franz za nimi pokulhává... :o) Nádherná kniha, která obohatí každého, opravdu...

Jsem rád, že už jsem z toho vyrostl. Když jsem byl mladistvým intelektuálem a myslel jsem si, že všemu rozumím, tak jsem byl Kunderou unešen. Teď, když už jsem starší a zkušenější, a vím, že už všemu rozumím... kdepak, já už mu tu jeho mentorelu žrát nebudu! ;-)

Jedna z knih, která mě zatím nejzásadněji ovlivnila. Všechno je v ní dokonalé- styl, příběh, myšlenky, koncept, forma...Už jsem ji četla několikrát a myslím, že ještě nejsem u konce s pochopením...Číst tuto knihu pouze jednou? Tak k tomu se dá snad říct jen: "Einmal ist keinmal"...Stále mi nejde na rozum, jak nějaký muž může tak dokonale komplexně vystihnout ženskou postavu- tím myslím Terezu...Vrchol.

Měla jsem docela problém tuhle knížku dočíst. Ze začátku mi to tak nepřišlo, ale čím víc jsem v tom byla ponořená, tím víc jsem věděla, že tohle mi tedy nesedne. Případ knihy, která mi přijde dobře napsaná, ale stejně se mi nelíbí.

výborná psychologie postav- o jednotlivých postavách ví čtenář víc než postavy samotné, protože Kundera vysvětluje jejich pohnutky, chování, vzpomínky a podvědomé/nevědomé pocity...přesto, že jednotlivé postavy mají de facto neobvyklé životy a zvláštní chování/úchylky, čtenář naprosto chápe proč tak konají, co cítí..a najednou se jejich bizarní životy dají bez problémů plně pochopit a dokonce považovat za naprosto normální, dokonce běžné..Kundera pomáhá čtenáři identifikovat se s postavami přes podrobné vysvětlení jejich vnitřních světů..a když se s postavami dokážete identifikovat, nemohou vás nikdy nudit..geniální dílo!

Od Milana Kundery se mi moc líbily romány Žert a Nesmrtelnost, ovšem až Nesnesitelná lehkost bytí mi přijde absolutně dokonalá. Na tomto díle jsem také konečně pochopil kunderův románový styl, jenž je tak proslulý. Jen u málo autorů není člověk až tak chycen dějem, jako stylem, kterým je děj prezentován.
Příběh se vleče po kouskách a tvoří různé životní situace, které Milan Kundera vysvětluje. Stejně jako u předešlých románů jde o vysvětlení ze všech možných úhlů a z pohledů všech zúčastněných. Stejně jako v případě Žertu je i v tomto románů velice důležité dějové zasazení. Jelikož jde o dobu okolo roku 1968 a místo děje je Československo, je francouzsky píšící Kundera vlastně navíc povinen vysvětlit i dobové reálie. Což je pro mě, narozeného v osmdesátých letech, důležité.
V zásadě jde o část života čtyř hlavních postav. Tří Čechů a jednoho Francouze. Pro tak talentovaného spisovatele tak jde o ideální paletu, z které vykouzlí život po emigraci, postoj k emigrantům v Evropě ihned po osmašedesátém roce a také později. Kdy vlastně byli všichni Češi donucení žít v zahraničí bráni za mučedníky a díky tomuto statusu měli i ohromný úspěch, avšak úspěch popostrčený soucitem. Tím zase vysvětlí pocity emigrantů, kteří se chtějí prosadit sami za sebe nebo chtějí jen v klidu žít, ovšem nemůžou. Vyhnaným chudáčkům se v civilizovaném prostředí přece musí pomoct, ať chtějí nebo nechtějí. Román dále přiblíží život intelektuálů, kteří neemigrovali. Tito lidé jsou pod palbou propagandy, tajné policie, vyhrožování a podrazů. Přesto se román nesníží k patosu a klišé. V první řadě jde totiž o inteligentní obyčejné lidi, kterým prostě doba nepřeje. I když je na každém jejich kroku policie či odposlechy, netráví strachem celý život, tak jak je nám dodnes prezentováno. Tito lidé většinu času žijí, tak jako každý jiný. A to se mi líbí. Přijdou sice o zaměstnání a dělají podřadné práce, ovšem stejně milují, nakupují, podvádí, smějí se nebo pláčou. Tak by se o lidech mělo psát. I když máte jiné problémy, tak si stejně zajdete na pivo, do kina nebo den v kuse souložíte. Přeci celý život jen dokola neřešíte svůj problém, ne?
Přesto mě některé praktiky tajné policie, a hlavně jejich rafinovanost, zaskočily. Milan Kundera však řeší i pohnutky a zodpovědnost komunistických činitelů. A to objektivně a bez zášti.
Milan Kundera tak dokonalý román ještě vyšperkuje uceleným náhledem na konec šedesátých a začátek sedmdesátých let ve východní i západní Evropě. A opět zdůrazňuji, že z pohledu obyčejných lidí! Lidí se silnými stránkami i slabostmi. Pozastavuje se nad masovými průvody v západním světě i u nás či smyslu petic, tedy podepisování dokumentů, které jste nenapsali. Jaký je pak rozdíl mezi předem napsaným udáním a peticí, ať dobře myšlenou?
Milan Kundera je zkrátka jeden z nejlepších moderních světových spisovatelů a jsem na něj hrdý.

Inu můj první Kundera. Z počátku jsme byl trošku překvapen formou i stylem, ale nakonec jsem se do něj začetl a bylo to pro mě příjemné počtení. Zajímavá sonda do let minulých i cesta do hlubin Kunderovy duše.