V tom případě doporučuji přečíst si verzi, která je právě o tyto zdlouhavé popisy zkrácena. Její obálku vidíte výše jako ikonu knihy.

Velmi podobné Tajné lásce od Lenky Lanczové, i když zdaleka ne tak zdařilé. Dá se říci, že spíše uboze napodobující.

Dnes jsem si v novinovém stánku koupila film Tchaj pan. Mám obrovskou radost, protože jsem ho s českými tutulkami či dokonce s dabingem nemohla nikde sehnat. Nemůžu se dočkat, až si ho pustím a zavzpomínám na úžasnou nedávno přečtenou knihu.

Nikdy bych nevěřila, že toto řeknu, ale po přečtení této knihy (zvlášť vybraných příběhů z ní) neshledávám jako jedinou oběť skutečně zavražděnou dívku. Obětmi osudu se stávají především sami vrahové. Mnohdy dívku, ať už se jedná o sestru, dceru či dokonce matku, velmi milují a vlastnoručně ji zabít, je to poslední, co by chtěli udělat. Jenže MUSÍ! Víra* a hlavně to, jak ji chápe celá okolní společnost, mu nedovolují zachovat se jinak! A tak se stane MUŽEM, co spáchal „ZLOČIN VE JMÉNU CTI“. Obecně vzato je pak dotyčný chován v úctě a čest celé rodiny je očištěna. Není tomu tak ovšem vždy. – V knize je patrné pokrytectví společnosti, která jedince k vraždě (někdy přímo, jindy nepřímo) donutí a když je pak po všem, truchlí za mrtvou, spílají vrahovi, kterého šmahem odvrhnou, odsoudí a záští, ignorací či netečností ho uvrhnou do věčné samoty vězeňské cely.

Pozn.: *Víra - nikoli v pravém slova smyslu - Korán tuším nic takového nepovoluje

I kdyby to nebylo skutečné, i kdyby žádné minulé životy neexistovaly, musím říci, že je to zajímavé čtení.

Líčení Siamu, ověnčené historickými fakty, neurazí ale ani nenadchne. Radost z knihy mi však brala na nervy lezoucí, krajně nesympatická hlavní hrdinka, která je na můj vkus až přespříliš sebejistá. Nemluvě o tom, že neví koho by kde uhnala, zatímco vcelku klidně na x let opustí své dítě a sotva se k němu po letech vrátí, v duchu vypočte všechny jeho nedostatky - zanedbaný vzhled atd., už si to plánuje odfrčet zase jinam. Že opět bez dítěte nemusím ani zmiňovat. Rozum mi nad tím zůstával stát!

Miluji ten příběh. Jakož i celou antickou mytologii.

Mirka09: No tak to prr! Vůbec nevidím důvod, proč by člověk nemohl dát 0%. Absolutně nesouhlasím s větou: "Proč ji teda četla?" Copak musíme všichni hned knihu odkládat, pokud nesplňuje to, co jsme očekávali? Já například nedokážu knihu nedočíst, ať je jaká chce. Hned z několika důvodů... Za A ji pořád dávám šanci, co když je to jen počáteční neproniknutí do děje a všechno se teprve rozjede? Za B z knihy můžu mít po přečtení úplně odlišný pocit, než v průběhu - pochopení myšlenek atd. A za C to prostě nedokážu. Snažím se vše, co začnu, taky dokončit. Po kupě nedočtených a odložených knih bych ze sebe rozhodně dobrý pocit neměla. Takže příště se radši zdrž hloupých poznámek typu "Asi ji něco štve!", jen proto, že z procentuálně odlišně ohodnotila knihu. Zřejmě k tomu důvody měla, stejně jako právo hodnotit, jak sama uzná za vhodné a opravdu nemá povinost ospravedlňovat ti svoje jednání.

Musím - podobně jako u Jany Eyrové vytknout něco i Elizabeth. Nevím, zda slovo pokrytectví není přiliš silným výrazem jednoho jejího činu, ale posuďte sami. Když Elizabethina nejlepší kamarádka přijala nabídku k sňatku od pana Colinse a později Lízince řádně objasnila důvody svého počínání, kterými byl mimojiné její na tu dobu vysoký věk (27 let), mizerné věno a s tím spojené mizivé vyhlídky na "lepší" (zda vůbec nějakou) budoucí nabídku. Nebyla ani tak romantická ani tak zásadová jako Líza a upřednostnila zaopatřený, jistý život před "potupným" staropanenstvím a závislostí na rodičích. Je možné ji za to odsuzovat? To ať posoudí každý sám. Líza ji však odsoudila náležitě. Samotný fakt není, vzhledem k Lízinčině povaze a morálce nikterak zarážející, velmi mě ale zklamalo, že Elizabeth neměřila stejným metrem, jaký použila na nejlepší kamarádku, Wickhama. I on se málem oženil z naprosto zištných důvodů s dědičkou nemalého obnosu.
Úryvek:

Tetinka: "Nerada bych si o našem příteli myslela, že je prospěchář."
Elizabeth: "Prosím Vás, drahá tetinko, jaký je rozdíl mezi prospěchářstvím a obezřetností při vstupu do manželství? Slečna Kingová je velmi slušné děvče."
T: "Avšak on si ji ani nevšiml, dokud po dědečkově smrti nezdědila peníze."
E:"Ne - a proč také? Když nesměl dobýt MÉHO srdce, protože nemám věno, z jakého důvodu by se měl ucházet o děvče stejně chudé, které se mu nelíbilo?"
T: "Připadá mi to beztaktní, začít se dvořit tak brzy po tom, co to vešlo ve známost."
E: „Muž v tíživé situaci nemá čas na všechny obřadnosti, které ostatní zachovávají. Když to nevadí JÍ, proč by to mělo vadit nám?“
T: „Že to nevadí jí, to JEHO neomlouvá. Ukazuje to jen, že se jí něčeho nedostává – rozumu nebo citu.“

Takže? Je Elizabethino chování fér?

Charlotte Bronteové se podařilo ztělesnit v Janě Eyrové svou představu moderní ženy zbavené dosavadní malosti. V knize oslavuje milostný vztah dvou lidí, v němž každý dává stejnou měrou, jako přijímá, snad protože jen v tom viděla podstatu upřímného rovnoprávného svazku.
Něco málo jsem si o Charlottině životě vyhledala a překvapilo mne, jak moc měla s Janou společného. Příběh Eyrové, ač se šťastným koncem je v podstatě drsný, realistický a absolutně bez obalu popisující tehdejší společnost.
Bohužel musím přiznat, že ne vždy jsem chování Jany uznávala. Všichni víme, že jako malá dívka byla často odsuzována za svou povahu. Ať dělala, co dělala, velice silně jí bylo z mnoha stran dáváno najevo, že není typické roztomilé, patřičně ukázněné a všemi milované děvčátko. A právě proto mě velmi udivuje, že ve své dospělosti se nepatrně přiblížila k oním soudcům. Mám na mysli dobu, kdy vyučovala ve vesnické škole a již v počátcích si tam našla své „oblíbenkyně“. Paradoxně to byly roztomilé, pilné, nadané, v rámci možností a vzhledem k prostředí velmi inteligentní a nesmírně snaživé a ukázněné dívky. Snad si to sama ani neuvědomovala, kdo ví? Jenže... co ty ostatní? Nevím, nikdy jsem učitelkou nebyla a třeba to jinak ani nelze, ale kdo jí dal právo takto soudit? Snad ji křivdím... Je pravda, že nijak okatě ty ostatní děvčata „nepodrývala“, ale to nebylo ani nutné. Tím, že vyzdvihovala ty dokonalejší spolužačky to vlastně nepřímo činila.